Etiam pulvinar consectetur dolor sed malesuada. Ut convallis
euismod dolor nec pretium. Nunc ut tristique massa.
Nam sodales mi vitae dolor ullamcorper et vulputate enim accumsan.
Morbi orci magna, tincidunt vitae molestie nec, molestie at mi. Nulla nulla lorem,
suscipit in posuere in, interdum non magna.
Podobně jako v jiných částech Francie, i v Bretani se polévky servírovaly k večeři jako jediné jídlo. Suroviny se měnily, jak už to tak bývá, podle ročního období a dům od domu. Nejčastěji se připravovaly polévky z darů moře. Ve vnitrozemských regionech byla hlavní surovinou syrová zelenina. Velké oblibě se těšily polévky zelné, cibulové, kaštanové nebo polévky ze zbytků chleba či pohankové mouky.
Cibulačka s muškátovým vínem
Připravíme si: 4 velké cibule, 4 brambory, 200 g slaniny, kousek másla, skleničku a půl muškátu, 1,5 l hovězího bujonu (dnes se dělá i z kostek), trochu pepře a tymiánu, 2 žloutky, malý šálek creme fraiche, malou cibulku (na drobno nakrájenou)
Rozpustíme v hrnci máslo, osmahneme slaninu, přidáme na drobno nakrájenou cibuli a na kostky nakrájené brambory.
2) Všechno zalijeme vínem a přidáme bujon, větvičku tymiánu a trochu pepře. Necháme vařit 45 minut.
3) Kousky protlačíme sítem nebo rozmělníme na kaši naběračkou. Hrnec stáhneme z ohně a přidáme žloutky rozmíchané s creme fraiche. Okamžitě podáváme.
1) Na sádle necháme osmahnout slaninu a zalijeme litrem vody, ochutíme kořením a mátou. Necháme vařit 20 minut. Pak vyhodíme mátu i koření ven.
2) Mouku rozmícháme v 1/2 litru studené vody a přilejeme do hrnce. Dobře promícháme a necháme vařit 10‒15 minut. Případně přidáváme vodu, pokud je potřeba.
3) Servírujeme s opečeným chlebem a snítkou máty.
Polévka z Rennes
Potřebujeme: půl libry tmavého suchého chleba, 1 cibuli, sůl, pepř, trochu cukru, vajíčko, sklenici mléka
1) Nakrájíme chleba na kostičky a spolu s na drobno nakrájenou cibulí dáme na dno hrnce.
2) Zalijeme vodou, osolíme, opepříme. Přidáme cukr a necháme vařit 30‒40 minut. Často mícháme, aby se nám nic nepřichytilo ke dnu a vznikla hladká nehrudkovatá polévka.
3) Těsně před servírováním polévku odstavíme a přidáme vejce rozmíchané v mléce.
Jako součást tanečního kurzu nabízím výtvarné kratochvíle, od neděle do úterý vždycky od 17 hodin. Prohlédněte si mé návrhy a vize, nečekám, že bychom to mohly(i) stihnout všechno, buď si tedy vyberete jednu věc, kterou se během týdne pokusíte dokončit a nebo nabízím možnost každý den načít něco jiného a tyhle krásné monumentální projekty dokončit doma.
Lidé ve všech koutech Evropy spolu odedávna tancovali. I když v mnoha ohledech platí, že jiný kraj – jiný mrav, všude najdeme jednoduché tance, které dokázaly pobavit mladé i staré. A ač mají mnohdy kořeny hluboko v minulosti, vydržely živé do dnešních dní. Prostě proto, že se dobře tancují a přinášejí lidem radost. Pokud vás zajímá, jaké to je, tancovat nejen v páru, ale i ve čtverylce, řadě, řetězu či kruhu, nebojte se přijít. Za tyhle tance ručí celé generace spokojených tanečníků…
Kurz je vhodný i pro začátečníky, kromě nových tanců budeme průběžně důkladně opakovat i základy tancovačkového / festnozového / bal folkového repertoáru.
V okolí Ille-et-Vilaine nacházíme nejstarší sušenkové recepty z celé Bretaně. Pro všechny platí stejný základní recept: pšeničná mouka, cukr, vejce a máslo. Různá chuť je prý daná různou kvalitou a typy jednotlivých surovin.
Dva základní druhy: silnější (paletky) a tenčí (galetky).
Sušenky se servírují k snídani nebo k čaji, mohou se však také skvěle doplňovat s aperitivy a víny z nantské oblasti.
Galetky z Pont-Aven (Traou Mad = „dobrá věc“ v bretonštině)
Ve druhé polovině 19.století se Pont-Aven stává městem malířů, kteří sem přijíždějí z Ameriky, Anglie, Skandinávie, Dánska či Polska. Nenajdeme tu v té době prakticky nic jiného než vodní mlýny a malé, věčně přeplněné ubytovny pro umělce. Nejznámější byla ta Marie Henry, v níž v roce 1880 pobýval Gauguin. Hned vedle ní stála pekárna Isidora Penvena, který začal téhož roku péct pont-avenské galetky. Z trochy pšeničné mouky, cukru, másla a vajec vytvářel jemné a křupavé sušenky, miniaturky tradičního gâteau breton. Po Isidorově smrti se jeho manželka znovu provdá, tentokrát za pana Le Villaine, s nímž pod jménem Galette de Pont-Aven a Traou Mad učiní z minikoláčků významný obchodní artikl a proslaví je široko daleko. O 130 let později galetky stále nenašly konkurenci a jejich přesná receptura je důkladně střežena. Údajně za jejich jedinečnou chuť může nějaký zvláštní druh másla.
Rychlá a snadná polévka, která se v Bretani vařila prokazatelně již kolem poloviny 19. století. Recept pochází z kraje Betton (Horní Bretaň). Byť nevypadá příliš vábně, a ani po přečtení recepisu si asi mnoho fanoušků nezíská, dokáže řádně překvapit!
K přípravě stačí:
– 3 velké cibule,
– pořádný kus másla,
– 1,5 l mléka
– a plátky starého (suchého) chleba.
Cibuli nakrájíme na tenká kolečka a osmahneme ji na másle ve velkém hrnci.
Když má cibule zlatavou barvu, osolíme, opepříme a zalijeme mlékem.
Za ostrého dozoru vaříme na mírném ohni asi dvacet minut.
Vařící polévku nalijeme na plátky chleba.
sobota 20. a neděle 21. srpna 2011: Přijeďte se podívat na 1. ročník festivalu středověkého vaření na hradě Šelmberk! Ochutnávky pradávných dobrot, ukázky kuchařského vybavení, archeologické nálezy ze zdejší hradní kuchyně, recepty od středověku po dobu našich praprababiček… a spousta dalších kultůrních radovánek.
Festival jsme pojali jako „součást“ letního semináře v Nadějkově (Starý tanec tady a teď – Společenský repertoár 1450 – 1890, vol. II ). Pojedeme sem přímo z Nadějkova a v rámci Festivalu dobové kuchyně tu v sobotu a neděli uspořádáme renesanční piknik! Taneční výuka na živou muziku, renesanční kostýmy, hry, písně, v sobotu večer tancovačka s kapelami Housebroken Consort, Treizh a přidruženými muzikanty…
Zcela netématicky a štědrovečerně: Nuit de Noël, Pathé Frères aneb romantické pařížské představy o Bretani. On odplouvá, ona pláče a jde mlhou domů. Popadne pytel s obilím a skrz menhirové pole rázuje do mlýna. Fascinována mlynářem se zkrášlí ještě jedním čepcem, vybaví deštníkem a v noci spolu s ostatními rurálně a divošsky poskakuje kolem ohně. Ráno dojde k nevyhnutelnému vzplanutí vášní, nečekanému návratu manžela a pomstě. Fakt se bojím o toho koně.
Stejně jako kdekoliv jinde, i v Bretani byl karban oblíbenou hospodskou a především námořnickou zábavou. Jednou z nejpodivnějších lokálně-folklórních her, které se také někdy přezdívá „bretonský poker“, je Aluette. Prastará zábava se středověkými kořeny charakteristická především spletitým systémem neverbálních signálů, kterými si spoluhráči snaží navzájem nenápadně naznačit, jaké karty mají na ruce.
Karty na Aluete se dají ve Francii celkem běžně koupit v obchodech s hrami, u nás se dají nejspíš jen objednat na internetu,vytrvalejší jedinci možná někde dokáží ulovit běžný balíček karet španělského typu, který ke hře naprosto stačí, jen klade o něc větší nároky na paměť hráčů.
Podobně jako v jiných částech Francie, i v Bretani se polévky servírovaly k večeři jako jediné jídlo. Suroviny se měnily, jak už to tak bývá, podle ročního období a dům od domu. Nejčastěji se připravovaly polévky z darů moře. Ve vnitrozemských regionech byla hlavní surovinou syrová zelenina. Velké oblibě se těšily polévky zelné, cibulové, kaštanové nebo polévky ze zbytků chleba či pohankové mouky.
Termín kurzu: 18. 8. až 20. 8. 2013 | Místo: ves 
