|
||||||
|
Živůtek barokních šatů je pevně vyztužen, zavazuje se obvykle v zadní části, a tak není možné se obléknout či svléknout bez cizí pomoci. Zdá se, že tato charakteristika mohla být jakousi společenskou kontrolou toho, kde a kdy se měšťanka svléká, o její funkčnosti však máme jisté pochybnosti.
Londýnská měšťanka se v roce 1665 nemohla do společnosti vydat v ničem jiném, než ve velmi nákladných šatech. K róbě patří nejen mnoho vrstev, ale také docela složitý účes a líčení. A tak můžeme předpokládat, že příprava na večírek vyžadovala volné odpoledne, notnou dávku trpělivosti a několik šikovných pomocnic. Živůtek ušitý podle střihu z knihy Janet Arnold (Patterns of Fashion: cut and construction of women’s clothing, 1660-1860) je velmi pevně vyztužen kosticemi a dřevem a získává tak podobu tuhého korzetu. Jeho úkolem je vytvořit útlou a dopředu prodlouženou siluetu pasu. Tvar korzetu zatím spíše popírá linii prsou, živůtky odhalující vrchní část přitažlivých křivek dámských dekoltů, jak je známe z vrcholného baroka, se na scénu dostávají teprve pozvolna. Teď už jen najít vějíř a výtisk Playfordova tanečního sborníku „The English Dancing Master“ a večer může začít! Tanec, specifická pohybová forma, obvykle svázaná s instrumentálním nebo zpívaným doprovodem, ve většině případů rytmizovaná. Jedná se o kulturní univerzálii, s níž se setkáváme ve všech lidských společnostech. |
||||||
| Copyright © 2025 Bal Folk, Bretaň & staré tance - All Rights Reserved | ||||||
„…všechno to tancování a večírky a divadlo a vyjížďky kočárem a na večer ty nejlepší šaty…“
„…Pánové by jistě uvítali něco, kde se hodně líbá a skoro netančí – řekněme Joan Sandersonovou…“