Oblečení měšťana z Langres je v nejsvrchnější vrstvě tvořeno lněným kabátcem a kalhotami. Tyto dva kusy jsou svázány dohromady a zůstávají tak na svých místech. Zdá se totiž, že některé střihy kalhot nebyly, na rozdíl od těch dnešních, „samonosné“. Přivazování trvá dlouhou dobu a vzhledem k tomu, že ve většině případů stejně oba kusy oblečení zůstávají pohromadě, není to nijak častá činnost. V horkém dni je poměrně obvyklé svléknout si kabátec a nechat jej volně viset od pasu dolů, stále přivázaný ke kalhotám.
Muž je schopen se sám obléknout i svléknout, není závislý na nikom dalším, což může mít své výhody. Kabátec je v měšťanském prostředí poněkud uvolněnější variantou dobových módních ideálů, podobně jako u ženských šatů je i v tomto případě nutné, aby svého nositele příliš neomezoval v pohybu. Svrchní rukávy mohou být přivazovací a obvykle je možné pod nimi spatřit košili, další, samostatnou vrstvu.
Hnědočervený odstín kalhot odpovídá barvení odvarem z kořene Mořeny barvířské, žlutá barva na kabátci (blíží se odstínům získávaným z květů Rmenu barvířského) je o pár tónů jasnější než bychom si přáli. Ruční barvení v tomto případě nedopadlo zcela podle našich představ, a tak se Jiřík stal místním zbohatlíkem. Šité punčochy jsou nad koleny připevněny podvazky, které by – přinejmenším u tohoto typu kalhot a v klasické francouzské módě – neměly být příliš vidět. Jak ale dokládají nejen naše zkušenosti, ale i vyobrazení z Arbeauovy Orchésographie, ne vždy tomu tak ve skutečnosti je.
A proč šaty datujeme do roku 1589? Právě vychází první vydání Orchésographie, které napsal místní kanovník Jehan Tabourot /Thoinot Arbeau.
– Jiří Sládeček sešil, strávil mládí obšíváním knoflíčků a pletením šňůrek, text napsala Jana Válková, mohutně radila Veronika Kulová a v neposlední řadě děkujeme chytrým knihám, především Janet Arnold „Patterns of Fashion: The cut and construction of clothes for men and women c1560 – 1620“.
Leave a Reply