Výpisky z dramatu Lope de Vegy
Při studiu španělského divadla zlatého věku jsem narazil na hru Lope de Vegy Učitel tance (El maestro de danzar, 1594). Dějově nijak nevybočuje z rámce romantické zápletkové komedie, ovšem k ruce vytoužené dívky tentokrát hlavní hrdina využívá převlek za učitele tance. Díky tomu se tu o tanci na několika místech poměrně obšírně hovoří.
Výpisky odkazují k překladu K. M. Walló (rozmnožila DILIA, Praha 1962). Srovnání s originálem ukázalo, že překlad je velmi volný, v pasážích o tanci se jedná spíš o volnou adaptaci. U dvou zajímavých terminologických pasáží uvádím dramaticky odlišné původní znění, doporučuji pozornosti. Na obrácený španělský otazník jsem rezignoval, en s vlnovkou jsem v přepisu nahradil znakem n‘.
Za obstarání španělského textu patří velký dík Martině a Martinovi Hřibovým.
[strana 8]
Ricaredo: Jak to myslíš?
Aldemaro: Když jsem byl
na studiích v Neapoli,
chodil jsem do zvláštní školy
a tam jsem se naučil
tanečnímu umění.
Učitelé uznávali,
že jsem předstihl je všechny.
A já, Španěl, v Itálii
vynikl jsem nad Italy.
Ricaredo: Jak bys ale cíl svých tužeb
tancem dosáhnouti chtěl?
Aldemaro: Mohu jako učitel
vstoupiti do jejích služeb.
Ricaredo: Chceš být učitelem tance?
Jaký nápad!
Aldemaro: A proč ne?
Nikdo v městě nezná mne!
Ricaredo: Snad pro Neapolitánce
se ta služba hodí více.
Však pro tebe, pro šlechtice,
je to vyloučeno zcela.
Aldemaro: A proč by se nehodila
pro šlechtice, pro Španěla?
Ricaredo: Učit řemeslu!
Aldemaro: A kdo ti
o řemesle povídal?
Ptám se tě, zda umí král
tkáti látku, ušít šat!
Ricaredo: Neumí.
Aldemaro: Však tančit umí!
Každý Španěl tančí rád.
Co je tanec? Projev krásy
radostný a zářivý.
V tanci člověk přivyká si
rozvíjet nejlepší vlohy,
ušlechtilost, gracii.
Ricaredo: Nebudu tě přemlouvat.
[strana 13]
Albergio: Jen škoda, že se netančilo!
S tancem hned všechno veselé je!
Tebano: Jsou to barbarské obyčeje!
Ať chudák nebo král se žení,
tančí se, až se třese zem!
Albergio: Bez tance slavnost celá není!
Nutno vyhovět zvyklostem!
Ba, teprve dnes jasně vidím,
že dívka není vzdělaná,
jestliže tančit nedovede.
Dcerušky, před vámi se stydím,
že jsem vás nedal učit tanci.
Lituji, je to vina má.
Feliciana: Jestliže dívka hezká není,
v tanci se půvabnější zdá.
Když tančí i je půvabná
— tím víc jsou muži okouzleni!
My dvě snad nejsme ošklivé,
však tančit jsme se neučily!
Florela: Když svolíš, času dosti je,
abychom všechno dohonily.
Albergio: Skutečně! Třeba začít hned!
Až budeš svoji svatbu mít,
musíš mi na ní zatančit
alespoň pěkný menuet!
Florela: I menuet, i tance jiné.
Všemu se rády naučíme.
Feliciana: A nebudem už při slavnosti
na posměch přítelkyním svým.
Florela: Bylo mi vždycky trapné dosti
říkat: Promiňte, netančím! [original]
Albergio: De la costumbre redunda
por quien todo el mundo pasa;
que como es acto festivo
no se puede celebrar
sin balar y sin danzar.
Tebano: Gusto de verlo recibo;
pero no se ha de estorbar
de mayor gusto el efeto.
Feliciana: Como es Tebano discreto,
Quiere a las dos disculpar;
que por tu recogimiento
no lo habemos aprendido.
Albergio: Fata de maestro ha sido
y sobra de encogimiento.
Hoy he visto que era justo,
y harto arrepentido estoy,
que os juro a fe de quien soy
que me diera extran’o gusto;
que a las demás damas vi
con el brío y la destreza
acreditar su belleza
y hacerla mayor así.
Tebano: Verdad es que es el danzar
el alma de la hermosura,
que más que el rostro procura
persuadir y enamorar.
Que aquel ágil movimento
muestra con mayor afecto
un sentimiento secreto
que nos muestra sentimento.
Feliciana: Tiene Tebano razón,
porque hace hermosa la fea,
y la hermosa que lo sea
co nucha más perfección.
Buenas estamos las dos,
muy feas, y sin sabello.
Florela: No es tarde para aprendello,
mi sen’or, si queréis vos.
Albergio: A tus bodas, mi Florela,
no les pondrán esta falta;
por lo menos, baja y alta
aprenderás.
Florela: Danzaréla,
y lo demás que quisieres;
porque en la conversación,
son, las que no danzan son,
retratos, y no mujeres.
Y así cuando en estas fiestas
no salen luego a danzar,
colgadas habían de estar,
que non el estrado puestas.
Feliciana: De mí, te sé yo decir,
que estoy corrida en extremo.
Florela: Aquí los que danzan temo,
y que me han de hacer salir;
y así me transformo en esto,
que me han salido colores. [/original]
[strana 17]
Florela: Které tance dovedete?
Aldemaro: Všechny! Ukázal bych vám
— ty nejhezčí, které znám.
Florela: Prosím!
Aldemaro: Nejdřív tarantela!
Živá, ohnivá a smělá!
Tanec vášnivý jak jih!
Hleďte, kterak tančívá se
v neapolských ulicích!
(Tančí.)
Feliciana: Krásně tančí!
Florela: Na mou věru!
Aldemaro: (k Belardovi).
Je to mocná kouzelnice!
Očarovala mě zcela.
Florela: Tak to byla tarantela.
Co dál?
Aldemaro: Nicarda, má paní.
Tanec, jenž se tančí v Nice.
Jsou v ní skoky, piruety,
pak se přejde do objetí…
Florela: Do objetí?
Aldemaro: Paní má,
tak se tančí v celém kraji.
Feliciana: A jak jinde tančívají?
Aldemaro: V Benátkách se tančívá
tanec zvaný furlana…
Líbezný a lákavý
jako noc za měsíční záře,
kdy se tančí při kytaře.
Eleganci pavany
nepředčí však, řekl bych.
Přesný pohyb, držení,
jistotu i umění
především pavana žádá
po nás, mistrech tanečních.
(Tančí.)
U dvora teď tančili
tanec, jejž si hráti dal
dokonce i sám náš král.
„Tirila a tirili.“
Florela: Které jiné tance, pane,
jsou teď u nás oblíbeny?
Aldemaro: Menuet se pořád cení,
pasacaglia též se stane
tancem, jejž zná celý svět.
Gajumba snad těžká zdá se.
Nejčastěji tančívá se
s doprovodem kastanět.
Při tančení amorosa
ve dvojici tančíte.
Má figury složité,
těžká je v něm každá póza.
Chiabo je počítaný
mezi tance příliš hrubé.
Tebano: Zato vítaný nám bude
ve veselé společnosti,
kde jsme mezi sebou sami!
Aldemaro: Moriska je tanec, který
tančívá se s rolničkami.
Pro dámu je příliš smělý…
Tebano: Zato pán se ale při něm
potěší a rozveselí!
Aldemaro: U nás zůstává však stále
nejvíc ceněn ze všeho
vášnivý a prudký tanec…
Florela: Který?
Aldemaro: Dravé bolero!
(Tančí.)
Florela: S bolerem snad byste měl
začít nejdřív…
Aldemaro: Velmi rád.
Dobře lze s ním začínat.
Mohou je hned tančit spolu
žákyně a učitel.
Pak vás naučím almandu,
torneo a sarabandu.
Doufám, že vám vyhovím!
Florela: Tolik tanců!
Aldemaro: Nejsou snadné!
Feliciana: Budeme se učit spolu!
Aldemaro: Dále jotu…
Cornejo: Jídlo chladno!
Je čas odtancovat k stolu. [original]
Florela: Qué danza sabeís?
Aldemaro: Muy muchas;
sé una francesca nicarda
y sé una bella gallarda,
(menos que tú que me esuchas).
Florela: Nicarda? Qué danza es ésa?
Aldemaro: Del instrumento estoy falto:
cabriola, abrazo y salto.
Florela: Cómo abrazo?
Aldemaro: A la francesca;
(y cual os le diera yo
a la espan’ola , mi bien).
Florela: Y esa gallarda, es también francesa?
Aldemaro: Sen’ora, no;
es navarra, y de Tudela;
que así la suelo llamar,
(y aun estueve por nombrar
que es la gallarda Florela).
Florela: De aquí es?
Aldemaro: Digo que sí,
y yo soy de aquí también;
(anque el temor de un desdén
me tiene fuera de mí).
Traigo una buena pavana,
que, en mudansaz y tan’ido,
nueva y diferente ha sido.
Florela: De donde es?
Aldemaro: Napolitana.
Dabzo también un furioso,
cuando me dan ocasión
y más si los celos son
el instrumento forzoso.
Albergio: Valenciana es esta danza.
Aldemaro:Verdad, dánzase en Valencia
pero es danza sin paciencia
cuando falta la esperanza.
Cornejo: Porque le faltaba a Orlando,
le llamaban el furioso.
[vynecháno 8 replik, odbočka nesouvisející s tancem]
Feliciana: Danzáis torneo?
Aldemaro: Y sortija;
y aun en la de hoy, por mi mal.
Mas premio tan celestial
bien es que me anime y rija.
Florela: Ése habemos de aprender.
Aldemaro: Y ése os quiero yo ensen’ar;
porque en sólo el tornear
consiste el mayor placer.
Una alemana es muy buyena,
y un pie de gibao sin falta;
y una alta, porque es muy alta.
Florela: Quién?
Aldemaro: La ocasión de mi pena;
de quien suena iba a decir,
que el tan’er llaman sonar
en Italia.
Cornejo: Y al cenar?
Aldemaro: Tener qué y saber pedir.
Tebano: Eso del pie de gibao
es extremando.
Albergio: A qué fin?
Tebano: Para cualquiera festín,
conversación y sarao.
Florela: La baja le hace ventaja.
Aldemaro: La baja os ensen’aré,
aunque no sufre mi fe
imaginar cosa baja.
Bailes hay mil y, entre todos,
la morisca, y mil tocados.
Feliciana: Y en la cerdan’a?
Aldemaro: Extremados,
con lazos de varios modos.
Cornejo: Mirad que ya vuelve gente,
pensado que habéis cenado. [/original]
[strana 56]
Aldemaro: Vítám tě, Ricaredo!
Ricaredo: Že se nestydíš!
Či myslíš, že se sluší odchovanci
vysokých učení, šlechtici Navarry,
za mzdu se pitvořit při zvucích kytary
a vyučovat mladé dámy tanci?
Ty, který ve znaku máš meč a zlatý kříž!
Ty, se svým nadáním! Vždyť je to neslýchané!
Rozumíš!
Aldemaro: Nerozumím, urozený pane!
Když chválíte mé vlohy, mohu být tak smělý
a nabídnout své služby?
Ricaredo: Služby? Směješ se mi?
Aldemaro: Výsledek zaručen, honorář přiměřený!
Přec byste nešel k jinému učiteli!
Ricaredo: Co říkáš?
Aldemaro: Vyučuji zvečera i za dne.
Stačí šest lekcí — možná jenom pět —
a za měsíc vám bude každá závidět
jistotu při tanci — vaše poklony ladné…
Ricerado: Bratranče, snažně prosím, přestaň s tím!
Aldemaro: Vy nevěříte? Chcete — já vám předtančím!
(Tančí.)
Andronio: On se snad zbláznil…
Ricaredo: Mysli na otce!
Je starý, stříbrem prokvetla mu hlava…
Aldemaro: Jen odvahu! Kdo doopravdy chce,
dokáže všechno… Prosím… levá, pravá…
A hlavu vzhůru… rukou kroužit lehce…
Ricaredo: Nech toho, povídám!
Belardo: Pán zřejmě tančit nechce!
Proč se mu vnucujete? To se vám zas divím!
(Stranou.)
Je přece škoda, perly házet sviním!