Glosář slouží především ke snadnému dohledání překladů názvů tanců, tanečních kroků a dalších termínů. Pokud v textu používám francouzský i český výraz, glosář obsahuje obě podoby, výkladové heslo se nachází u té, která je v překladu preferována. U kolísajících francouzských tvarů jsem se snažil zvolit ten nejčastější.
Hesla poskytují především obšírnější odůvodnění některých překladatelských rozhodnutí a poznámky ke sporným místům. U všeobecně rozšířených renesančních tanců je do výkladu zapojen i základní kontext.
allemande: allemanda. Doslova německá. Termín, který se v mnoha variacích (allemanda, almain, almayne aj.) používá od šestnáctého do devatenáctého století pro různé taneční formy. Za renesance označuje poměrně klidný a nepříliš složitý druh párového tance, jehož jediný podrobný popis najdeme právě u Arbeaua.
Není zcela jasné, jestli byla francouzská podoba allemande skutečně tak chudá, jak ji Arbeau zachycuje, nebo jestli se jedná o jakousi „kostru“, která se rozvíjela improvizací tanečníků či nabývala různých fixovaných choreografických podob. Ve sbírkách z londýnských právnických kolejí (tzv. Inns of Court) se totiž zachovalo několik strohých zápisů konkrétních choreografií složených z poměrně krátkých a snadno zapamatovatelných krokových vazeb, což by podporovalo poslední variantu – z francouzského prostředí bohužel žádný podobný pramen nemáme. V každém případě se jednalo o tanec vyloženě společenský, procesionální a pro libovolný počet párů.
Německý původ allemande není zatím podložen jinak než etymologicky.
ballet: ballet. Jelikož se Ballet Comique de la Reine, dvorské představení z roku 1581, považuje s jistou nadsázkou za první balet v tanečních dějinách, nabízel se jako překlad zcela moderní výraz balet. Arbeau termín ovšem používá o něco šířeji: jednak pro kratší tance, které byly součástí mumrajů, jednak i pro jakýkoliv tanec dějový, například původní podobu courante. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi specifický význam, přiklonil jsem se nakonec k originálnímu psaní.
basse‑dance: nízký tanec. Arbeau používá nahodile i ve tvaru bez pomlčky, basse dance. Nízký tanec zřejmě proto, že byl tančen při zemi, kráčivou chůzí bez poskoků. V různých národních variantách (italská bassa danza, španělská baixa aj.) zřejmě nejdůležitější tanec patnáctého a první poloviny šestnáctého století.
Nejstarší spisy o basse‑dance pocházejí z dvorského prostředí, pozdější tisky jsou směřované k širšímu okruhu čtenářů. Můžeme předpokládat, že původně dvorská forma tance postupně zdomácněla i v měšťanském prostředí.
Zhruba od třicátých let šestnáctého století basse‑dance začíná vycházet z módy, zachovává se spíše jako písňová forma, jeho taneční funkci přebírají pavane a allemande.
Arbeauova interpretace basse‑dance je v mnohém poplatná spisu Anthoina Areny Ad suos compagnones. Sám říká, že tento tanec už je čtyřicet či padesát let z módy, a v době, kdy tato slova psal, mu bylo nejspíš šedesát devět let.
Některé Arbeauovy poněkud absurdní pokyny (především k provádění reprise) zároveň vyvolávají dojem, že pokud nepopisuje zcela originální variantu tance, která se zásadně odlišuje od všech starších pramenů, Arenu příliš dobře nepochopil a paměť mu buď neslouží nebo basse‑dance ve skutečnosti nikdy netančil. Jeho zanícený výklad volající po oživení této „počestné a uměřené“ společenské zábavy tak zůstává především úsměvným pokusem o zřejmě vůbec první rekonstrukci v dějinách taneční vědy.
běžný branle: branle commun. Alternativní název pro branle double reflektující fakt, že se jedná o nejběžnější typ řetězového tance. Arbeau používá oba dva názvy zcela zaměnitelně.
bílá (nota): blanche. Zkrácená hovorovější varianta minime blanche, viz nota bílá.
bouffons: kašpaři. Arbeau přináší jediný podrobný popis tohoto mečového tance, který připomíná některé dobové tance cechovní a mumrajové.
Ačkoliv by to z Orchesographie mohlo vypadat, že se jednalo o vyloženě scénické povyražení, které fungovalo spíše jednorázově, Cotgraveův francouzsko‑anglický slovník z roku 1611 uvádí danser les bouffons jako samostatné (a zároveň jediné) podheslo slova bouffon, a to s významem to dance a morris. Morris je v samostatném hesle zároveň uváděno jako překlad dalšího Arbeauova tance, morisques. Ačkoliv francouzští les bouffons nikdy nerozkvetli do takové šíře jako anglický morris dance, musely si být oba tance na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století poměrně příbuzné svým charakterem. Ostatně víme, že termín morris (v různých podobách: moresca, morisca, morisque aj.) označuje po celé Evropě široké spektrum rozličných tanců komického a/nebo válečného charakteru, takzvané morisky (srovnej).
Můžeme tedy předpokládat, že termín les bouffons zahrnuje různé formy francouzských mečových tanců a Arbeau hovoří o jednom specifickém provedení, které mu bylo nejznámější.
Srovnej mattachins.
branle. Někdy též jako bransle. Původní význam slovesa branler je kývat se. V textu figuruje jako jméno tance a zároveň jako označení tanečního kroku basse‑dance.
Popis tanečního kroku branle Arbeau poměrně přesně přebral od Areny (viz basse‑dance). Soudě dle starších zápisů se původně jednalo o úkrok stranou s kývavým pohybem z nohy na nohu, který se postupně zmenšil na pouhé úklony trupu.
Jako tanec najdeme branle pod různými jmény (italské brando, anglický braul nebo brawl, německý brande aj.) po celé renesanční Evropě. V drtivé většině případů se jedná o řetězové formy, které postupují za levou rukou tanečníků. Jediné podrobné zápisy původní společenské varianty ovšem máme právě z francouzského prostředí a Arbeau je v tomto ohledu zdaleka nejpodrobnějším pramenem.
- branle commun: běžný branle (viz).
- branle couppé: prokládaný branle (viz).
- branle morgué: pitvorný branle (viz).
canaries: kanárský tanec. Pod názvem canario se vyskytuje i v italských pramenech. Zatímco Arbeau popisuje tanec spíše obecně, italské traktáty poskytují konkrétní choreografie. Celkový styl si je ale v obou případech poměrně blízký.
Vazby v duchu canaries nebo jeho ozvuky najdeme i v dalších renesančních tancích, Arbeau například připomíná podobnost s pavane d’Espagne.
capriola: capriole. Český dobový termín je kozeleček, jedná se o poměrně přesný kalk. Vzhledem k tomu, že originální výraz se v různých obměnách hojně používá nejen v taneční terminologii šestnáctého století, ale i v dnešním klasickém tanci, ponechávám jej v mírně počeštěném francouzském znění. Provedení se samozřejmě v různých zemích a různých stoletích liší, vždy se ale jedná o ozdobu prováděnou ve výskoku.
capriole: capriola (viz).
cinq pas: pětikrok (viz).
congé: rozloučení (viz).
couranta: courante. Doslova běhaná. V češtině se užívá jako cizí slovo ve tvaru kuranta, většina lidí si ji ale v tomto psaní spojuje s barokní hudbou, přidržel jsem se proto mírně počeštěného originálního znění.
Arbeau bohužel věnuje tolik prostoru popisu varianty tance z dob svého mládí, že o vrcholně renesanční courante se toho mnoho nedozvíme. Z toho, že jí mladíci tančí podle své fantazie, a z poznámek o střídání tanečnic můžeme usuzovat, že už se jednalo o tanec vyloženě společenský. Tomu napovídají i prameny z italského prostředí, Caesare Negri roku 1602 popisuje corrente jako poměrně jednoduchý tanec, ve kterém se postupně prostřídá větší množství tanečníků.
Courante koncem šestnáctého a začátkem sedmnáctého století nabývala na popularitě, zdá se, že postupně vytlačila gaillarde z pozice nejoblíbenějšího tance, přinejmenším ve Francii. De Lauze ji ve své Apologie de la Danse z roku 1623 označuje spolu s branles za typicky pařížskou zábavu. V baroku patří k nejdůležitějším tancům vůbec, její charakter je už ovšem poněkud méně rozverný.
courante: couranta (viz).
černá (nota): noire. Zkrácená hovorovější varianta minime noire, viz nota černá.
dáma: damoiselle. Původně žena šlechtice, který nedosáhl rytířského titulu, na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století už označuje všechny počestné ženy, jež chodí s pokrytou hlavou, tedy i měšťanky. Je to vůbec nejčastější výraz, který Arbeau pro ženy v tanečních souvislostech používá.
decoupement: rozklad (viz).
decouper: rozložit (viz).
double: dvojitý krok. Používá se v různých obměnách (italské doppio, anglický double) do dnešních dnů jako pojmenování krokové vazby mnoha společenských tanců. Provedení se pochopitelně liší, u renesančních tanců se obvykle jedná o tři přenesení váhy a nějakou další akci: přinožení, přednožení, výdrž. Jeho pandánem je simple (viz), který obsahuje jen jedno přenesení váhy a akci.
V moderní terminologii společenských tanců se pro ekvivalenty double nejčastěji používá označení dvojkrok. Vzhledem k tomu, že implikuje zdvojení pohybu, považuji je v renesančním kontextu za zavádějící, double totiž v žádném případě nejsou dva simples. Jediná obecně platná souvislost mezi oběma kroky je jejich trvání, double je totiž vždy dvakrát delší než simple. Proto volím méně obvyklé výrazy dvojitý krok a jednoduchý krok.
dvojitý krok: double (viz).
dvojná (míra): (mesure) binaire. Arbeau výrazu používá jednak pro označení sudého metra tanců a notových ukázek, jednak pro hudební úsek blízký dnešnímu taktu, v tomto případě pro skupinu o délce dvou not bílých (viz). Opakem je trojná míra (viz). Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
entretaille: podseknutí. Dobové slovníky výraz v tomto tvaru neobsahují. Podobný taneční prvek se v italských traktátech nazývá sottopiede, doslova pod nohou. Překlad podseknutí se inspiroval právě italským výrazem a jedním z významů slovesa tailler, tedy sekat. V klasickém tanci ostatně najdeme prvek coupé, který je přímým potomkem entretaille, doslovný překlad jeho názvu by byl sekaný.
fleuret. Zřejmě tvar fleurette, původně kvítek, do dnešních dnů se zachovalo ve významu galantní návrh nebo lichotka. Vzhledem k tomu, že význam je nejasný a jeho souvislost s tancem nepříliš zřejmá, používám originální výraz. Pravděpodobně se prostě jedná o druh ozdoby.
V italských pramenech najdeme prvek zvaný fioretto, jedná se rovněž o ozdobný krok, jeho provedení se ale liší.
gaillarda: gaillarde. Doslova křepká (srovnej křepký). Tanec zásadně formující taneční styl druhé poloviny šestnáctého století. Pod různými názvy (anglicky galliard, italsky gagliarda, španělsky gallarda aj.) se tančila ve všech zemích Evropy, z italského prostředí se nám dokonce zachovalo několik traktátů věnovaných jen jí.
Gaillarde došla popularity zřejmě někdy v polovině šestnáctého století. Arena ji ve dvacátých letech uvádí jako novinku a vyjadřuje se o ní poměrně nelichotivě, Arbeau už ve svém výkladu o tanečních krocích vychází právě z ní.
Tanec se těšil takovému ohlasu nejspíš proto, že v něm pánové měli možnost předvést veškeré své taneční umění. Pasáže ve stylu gaillarde se záhy staly nedílnou součástí řady dalších tanců, tanec sám se tak stal klíčovým prvkem vrcholně renesanční taneční kultury.
V sedmnáctém století gaillarde postupně ztrácí na významu, ve francouzském prostředí ji částečně nahrazuje gavotte (viz).
gaillarde: gaillarda (viz).
gavotta: gavotte. V Arbeauově době zřejmě lokální francouzský tanec, jeho popis nemáme v žádném jiném tanečním prameni. Masivního rozšíření se dočkala až v barokní éře, tou dobou se ale stylem od původní renesanční podoby liší, uchovávají se jen hudební souvislosti a skočný charakter tance. Renesančnímu pojetí se blíží lidové gavottes, které se dodnes tančí v Bretani.
V barokních souvislostech se v češtině používá ve tvaru gavota, zdvojené t zachovávám pro formální odlišení renesančního významu.
gavotte: gavotta (viz).
grand sault: velký skok. Alternativní pojmenovaní pro sault majeur (viz), Arbeau je zřejmě používá zaměnitelně.
greve. Doslova holeň. Základní krok gaillarde (viz), který se používá i v mnoha dalších tancích. Jeho alternativní název je coup de pied, tedy kopnutí.
hlavní skok: sault majeur (viz).
jednoduchý krok: simple (viz).
jemně: doulcement. Doslova sladce, ve významu jemně se ovšem v hudbeních souvislostech používá dodnes.
kadence: cadance. Termín zároveň hudební i taneční. Označuje zakončení hudební fráze, ale i seskok či jiné uzavření taneční vazby. Arbeau princip cadance dokonce přímo vysvětluje na hudebním příkladu. V přeneseném smyslu někdy označuje i celou hudební či taneční frázi.
kanárský tanec: canaries (viz).
kašpaři: bouffons (viz).
kopnutí: coup de pied. Alternativní název pro greve (viz). Arbeau jej v originálním textu používá pouze několikrát, v překladu se vyskytuje častěji, protože je návodnější než doslovný překlad greve, tedy holeň.
kravský kopanec: ru de vache (viz).
křepký: gaillard. Francouzské slovo v sobě obsahuje jistou dávku mužnosti a statnosti spolu s veselostí a živostí, pro kterou se nepodařilo najít vhodnější český protějšek. Jeho substantivizovaná forma navíc označuje přímo tanec, tedy gaillarde (viz).
Výraz křepký jsem zvolil s ohledem na to, že se jeho kořen uchoval i ve slově křepčit, tedy rychle a divoce tančit, což je charakteru gaillarde blízké. V některých pasážích bohužel není zcela jasné, jestli Arbeau hovoří o věcech souvisejících s gaillarde nebo jen používá výraz křepký v obecnějším významu. Při čtení textu je každopádně dobré mít na paměti, že v originále je mezi oběma slovy přímá jazyková souvislost.
malý skok: petit sault (viz).
marque arteil: přídup špičkou (viz).
marque pied: přídup nohou (viz).
marque talon: přídup patou (viz).
mattachins. Druhé označení, která Arbeau používá pro les bouffons. Najdeme je rovněž v Cotgraveově slovníku. Matachin: m. The Matachin danunce, also, those that dance it. Zajímavé je, že v dobových francouzských slovnících se slovo nevyskytuje. Podle současných výkladů údajně pochází z arabského muttawajjihin, které znamená nosit masku. Stejný slovní základ by mohl mít mattacino, komická postava benátských karnevalů. V Mexiku se matachines dodnes říká skupinám tanečníků, kteří zobrazují příběh pádu Montezumovy říše.
Srovnej bouffons.
mignarde: zdrobnělý (viz).
míra: mesure. Základní jednotka pro rozměření hudby, označuje skupiny not určité délky. Arbeau ji používá pro určení metra a tempa.
Metrum zná Arbeau dvojí, sudé a liché. Dvojná míra (viz) označuje skupinu dvou minimes blanches (viz), trojná míra (viz) skupinu tří minimes blanches.
Označení tempa najdeme v textu tři, míry Arbeau označuje jako pomalé (viz), střední (viz) a rychlé (viz).
Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
moriska: morisques. V různých podobách (moresca, morisca, morisque aj.) označuje široké spektrum rozličných tanců určených k podívané. Často se jedná o znázornění boje křesťanů s maury, někdy naopak o tance komického charakteru.
Arbeau popisuje nezvykle chudou variantu, soudě dle dobových vyobrazení a popisů bývaly morisques výrazně výpravnější záležitostí. Navíc se podle jeho slov tato varianta dávno neprovozuje. Srovnej bouffons.
morisques: moriska (viz).
mumraj: masquerade. Francouzský výraz je odvozený od slovesa masquer, tedy maskovat, přestrojit. Arbeau termín používá pro kratší taneční vstupy určené k podívané, právě v těchto raných formách nacházíme kořeny pozdějších anglických masks, italských intermezzi a francouzského ballet de cour.
V renesanční češtině se pro podobné události vžil termín mumraj, který je pravděpodobně odvozený od francouzského mommerie. Jedním z možných alternativních překladů by bylo kuklení.
nápěv: air. Termín, který Arbeau používá důsledně v tabulacích a povětšinou i v textu pro melodie tanečních skladeb. Obvyklejší a širší slovo melodie se v textu vůbec nevyskytuje, ačkoliv ho dobové slovníky bez výjimky obsahují. Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
návrat: retour. Označuje druhou část basse‑dance (viz), před kterou se taneční pár vrací na své původní místo. Arena stejnou krokovou strukturu umístěnou za basse‑dance označuje jako la moytié, nepíše ale, že by se před ní měl taneční pár kamkoliv přesouvat. Žádný jiný taneční pramen věnovaný basse‑dance se o podobné praxi nezmiňuje, může se tedy jednat i o Arbeaův neologismus.
nízký tanec: basse‑dance (viz).
nota bílá: minime blanche. V české terminologii bílé menzurální notace minima. Délkou a významem odpovídá zhruba moderní notě čtvrťové. Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
nota černá: minime noire. V české terminologii bílé menzurální notace semiminima. Délkou a významem odpovídá zhruba moderní notě osminové. Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
nota kulatá: semibreve. V české terminologii bílé menzurální notace semibrevis. Délkou a významem odpovídá zhruba moderní notě půlové. Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
nota zahnutá: crochue. V moderní francouzštině croche. Renesanční psaní odkazuje ke tvaru noty (crochu – zakřivený, zahnutý). V české terminologii bílé menzurální notace fusa. Délkou a významem odpovídá zhruba moderní notě šestnáctinové. Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
(totéž) obráceně: revers. Francouzské podstatné jméno s významem rub nebo druhá strana používá Arbeau s terminologickou platností ve chvíli, kdy se nějaká kroková vazba provádí znovu od druhé nohy. Nepodařilo se najít české slovo, které by fungovalo jako plnovýznamové substantivum a zároveň bylo schopné vstupovat do stejných větných vazeb.
pavana: pavane. Majestátní procesionální tanec, který pod různými názvy (italská padovana nebo pavaniglia, anglická pavan, německá paduana) najdeme po celé Evropě. Často tvoří svitu s gaillarde (viz).
Anglické prameny nám poskytují několik jednodušších společenských variant pro libovolný počet párů, v italských se nacházejí komplikovanější choreografie pro pár sólový.
Arbeau se zmiňuje o tom, že pavane je stále běžná, nicméně už není tak populární jako dřív. Choreografie na vážnou hudbu pavane se nicméně vytvářely ještě v baroku.
Název tance je etymologicky nejasný, nejčastější interpretace hledají souvislosti s městem Padova nebo se španělským slovem pavón, které znamená páv.
pavane: pavana (viz).
petit sault: malý skok. Soudě dle Arbeauova popisu se jedná o jakési miniaturní nadskočení či rychlé přenesení váhy, které je součástí všech pohybů, při nichž se zvedá jedna noha do vzduchu. Bohužel není zcela jasné, jestli se jeho výklad vztahuje pouze ke krokům gaillarde nebo ho má čtenář vztáhnout i na další tance. Po přezkoumání všech souvislostí se s jistými pochybnostmi kloním k první variantě.
pětikrok: cinq pas. Základní kroková vazba gaillarde (viz). Doslova pět kroků. Italský ekvivalent cinque passi znamená totéž, anglické sink‑a‑pace je očividně jen foneticky přejaté. Český překlad vychází z doslovného významu, jedná se navíc o výraz, který je dnes mezi tanečníky renesančních tanců běžný.
pied approché: noha přiblížená. Arbeau provedení tohoto kroku nikde přímo nevysvětluje, můžeme jej ale odvodit z popisu branle double. Jedná se o přiblížení nohy z pozice rozkročených nohou k noze stojné, které ale není úplné přinožení. Používá se uprostřed kroku double, jehož základní průběh (zřejmě platí i u ostatních branles), tedy je: ukročení jednou nohou, přiblížení druhé nohy, ukročení první nohou, úplné přinožení druhé.
pied croisé: překřížená noha. Alternativní překlad by mohl být i zkřížená noha, stávající řešení vychází z podoby zachycené na obrázcích a z Arbeauova pokynu, aby se noha křížila před holení nohy stojné.
pied en l’air: noha ve vzduchu. Arbeau tento krok popisuje společně s greve (viz), což některé badatele vede k úvaze, že se jedná o dvě různě velká vykopnutí. Podrobné čtení pokynů nám ale odhalí, že Arbeau předepisuje, aby se při pied en l’air noha nevysunula vpřed vůbec, případně jen velmi málo. Tomu přitakává i sám název kroku.
pieds joincts: spojené nohy. Český překlad je doslovný.
pieds joincts oblique: nohy spojené šikmo. Arbeau sice tento postoj popisuje a dokonce jej má za krásnější než postoje s nohama rovnoběžnýma, v zápisech tanců ho ale prakticky neuvádí. To může mít dva důvody. Buď si Arbeau pied joinct oblique a pieds largis oblique odvodil a do výčtu dal jen pro úplnost, nebo se jedná o pohyby a postavení, které se nezapisují. Arbeau se totiž také zmiňuje o tom, že postoje s nohama vytočenýma jsou případnější pro muže a postoje s nohama rovnoběžnýma pro ženy. Je tedy možné, že tam, kde by dáma tančila například pieds largis, tančí pán automaticky pieds largis obliques.
pieds largis: rozkročené nohy (viz).
pieds largis oblique: rozkročené nohy šikmo. Podobně jako pied joinct oblique Arbeau tento postoj popisuje ale v tanečních zápisech nevyužívá. Pro možné důvody viz pied joinct oblique.
pitvorný branle: branle morgué. Většina dobových slovníků uvádí slovo morgue pouze jako sveřepé vzezření nebo vážný výraz. Arbeau tímto výrazem ovšem označuje všechny branles pocházející z mumrajů, jedná se obvykle o tance s nějakou mimetickou akcí. Zdá se, že pro něj má výraz morgue obecnější význam, říká doslova, že se tyto branles dělají s různými mines, morgues, & gesticulations. Překlad pitvorný vychází z hesla morgueur v Cotgravevě slovníku, kde stojí: A maker of strange mouthes, or soure faces.
podseknutí: entretaille (viz).
pochodový krok: passée. Arbeaův výraz znamená doslova průchod. V dobových slovnících se sice ve významu pochodový krok nevyskytuje, Arbeau ho ale používá jen a pouze tak, navíc výhradně v pasáži věnované pochodování. Jeho význam poměrně obšírně vysvětluje v textu.
poklona: reverence. Doslova uctivost. Vzájemný pozdrav tančících, provádí se obvykle na začátku i na konci každého tance, někdy i uvnitř. Podobný pohyb najdeme pod názvem riverenza i v italských traktátech. Pánská poklona ve všech provedeních obsahuje pohyb jedné nohy vzad, drobnou úklonu trupu a smeknutí pokrývky hlavy.
pomalá (míra): (mesure) pesante. Doslova těžká. Arbeaův systém označování tempa skladeb a tanců v souladu s renesanční tradicí používá tři základní výrazy: mesure pesante, mesure moyenne a mesure concité, tedy pomalá míra, střední míra a rychlá míra (doslova vzrušená).
posture: pozice. Doslova postavení. Na rozdíl od obecnějšího označení assiette, pro které používám právě uvedený překlad, se jedná o výraz s terminologickou platností, jenž označuje jedno konkrétní postavení nohou. Posture se navíc v renesanci používá i pro šermířský střeh.
Překlad pozice jsem tedy volil nejen pro nedostatek ryze českých ekvivalentů, ale i proto, že jako cizí slovo vyvolává dojem něčeho terminologicky ustáleného. Arbeau zároveň v tabulacích jedenáctikroků používá i výraz position, a to pro posture uvnitř vazby, která netvoří kadenci. Tuto jemnou nuanci se nepodařilo zachovat.
pozice: posture (viz).
prokládaný branle: branle couppé. Doslovný překlad by byl snad sekaný branle nebo řezaný branle. Pro související výrazy decouper a decoupement jsem zvolil z důvodů objasněných v příslušných heslech překlady rozložit (viz) a rozklad (viz), v logice věci by tedy bylo označovat branle couppé jako rozkládaný branle. Stávající řešení se snaží kromě jazykového vztahu s decouper podchytit i další možný význam, totiž že se jedná o branles, jejichž pravidelnost je různým způsobem rozbitá a obměňovaná.
překřížená noha: pied croisé (viz).
přídup nohou: marque pied. Sloveso marquer doslova znamená značit nebo zdůrazňovat. Ve spojení marquer le pas se používá pro přešlapování či pochodování na místě. Překlad přídup vychází z terminologie lidových tanců a tanců společenských, kde se tímto slovem označuje v podstatě jen měkké přiložení nohy k noze. Rozhodně se tedy nejedná o dupání, pro což mluví i fakt, že Arbeau pohyby marue pied a marque talon předepisuje i pro tourdion, který se má tančit jemně.
V pohybu samotném se nepoužívá celá noha ale jen špička, srovnej přídup špičkou.
přídup patou: marque talon. Překlad je doslovný, pro další možnosti viz přídup nohou.
přídup špičkou: marque arteil. Alternativní název, který razí Capriol pro marque pied, tedy přídup nohou (viz). Pohyb se podle popisu skutečně provádí špičkou nohy, Capriolova připomínka je tedy zcela na místě.
reprise. Název tanečního kroku odvozený od slovesa reprendre, tedy brát znovu. Ve francouzském prostředí se objevuje pouze jako součást basse‑dance (Arbeau zmiňuje, že se může provádět i v branles, v žádném ji ale přímo nepředepisuje). V italských dvorských tancích šestnáctého století se vyskytuje velmi podobný prvek zvaný ripresa, který naopak patří mezi ty nejčastější.
Vzhledem k tomu, že se termín velmi obtížně překládá a v textu se vyskytuje v podstatě jen v pasážích věnovaných basse‑dance, ponechal jsem jej v originálním znění.
retour: návrat (viz).
reverence: poklona (viz).
reverence passagiere: vazebná poklona (viz).
rozklad: decoupement (i jako decouppement). Výraz v tomto tvaru nezachycuje žádný z dobových slovníků, může se tedy jednat o Arbeaův novotvar od slovesa decouper (viz rozložit). Označuje složitější krokové vazby, často zřejmě improvizované, které tanečníci libovolně provádějí na místě původně pohybově jednodušším. Překlad rozklad jsem nakonec zvolil především s ohledem na jeho hudební souvislosti, v popisu tanců by situaci v některých případech lépe vyhovovalo proložení. Srovnej prokládaný branle.
rozkročené nohy: pieds largiz. Doslova rozšířené, oddálené.
rozloučení: congé. Problematický termín, z Arbeauova výkladu není zcela jasné, jestli se jedná o samostatný krok nebo jen o zdvořilostní akci. Překlad rozloučení v sobě nese i zcela původní význam francouzského výrazu, tedy odejít, rozdělit se, Arbeau jej v tomto smyslu na několika místech používá, mohlo by se tedy jednat o drobné oddálení před provedením poklony.
rozložit: decouper. Doslova rozsekat, rozřezat. Arbeau používá výraz ve chvíli, kdy se libovolná nota dělí na noty menší hodnoty. Obvykle se každé z nich přiřazuje další pohyb, odtud zřejmě decoupement (viz rozklad). Přeneseně je tedy možné rozkládat i kroky.
ruade: zakopnutí. Ve francouzštině se jedná o specifický výraz, který označuje vykopávání zadníma nohama u koní, oslů a podobně. Nepodařilo se mi najít patřičný český ekvivalent, překlad zakopnutí vychází z Arbeauvy poznámky, že se jedná o pohyb opačný ke greve, tedy kopnutí vpřed.
ru de vache: kravský kopanec. Zvláštní druh kopnutí stranou. Arbeau tvrdí, že se používá pouze v canaries, ani u tam jej ovšem neuvádí v tabulaci. Rozhodně se tedy nejedná o standardní taneční pohyb šestnáctého století. Český překlad je doslovný.
rychlá (míra): (mesure) concitée. Doslova vzrušená, v renesanční hudební terminologii odpovídá tepu vzrušeného srdce. Arbeaův systém označování tempa skladeb a tanců v souladu s renesanční tradicí používá tři základní výrazy: mesure pesante, mesure moyenne a mesure concité, tedy pomalá míra, střední míra a rychlá míra.
sault majeur: hlavní skok. Majeur může doslova znamenat i větší. Stávající překlad vychází z toho, že Arbeau pro stejný pohyb používá i alternativní název grand sault, a především z toho, že se jedná opravdu o hlavní skok pohybové vazby, po kterém neprodleně následuje posture (viz) a konec.
sault moyen: střední skok. Menší obdoba sault majeur, Arbeau jej předepisuje jen pro tourdion (viz).
simple: jednoduchý krok. Výraz se v různých jazykových podobách (italské sempio, anglický single) udržel v mnoha tancích až do dnešních dnů. V renesanční terminologii se obvykle jedná o jedno přenesení váhy a nějakou další akci: přinožení, přednožení, výdrž. Bývá pravidelně dlouhý jako polovina double (viz).
spojené nohy: pieds joincts.
společenský (tanec): (la danse) recreative. Spojení la danse recreative se ve francouzštině dodnes používá pro celou škálu tanců, které u nás zahrnujeme pod termín společenský tanec. Kořen francouzského slova ovšem skrývá mnohem víc důraz na odpočinek a zábavu než na formální události, které nám připomíná slovo společenský.
střední (míra): moyenne (mesure). V renesanční terminologii odpovídá klidnému tepu lidského srdce. Arbeaův systém označování tempa skladeb a tanců v souladu s renesanční tradicí používá tři základní výrazy: mesure pesante, mesure moyenne a mesure concité, tedy pomalá míra, střední míra a rychlá míra (doslova vzrušená).
střední skok: sault moyen (viz).
svižná (míra): (mesure) legiere. Nejčastěji ve spojení legiere & concitée, jako mnohde jinde v textu používá Arbeau vedle sebe slova s velmi podobným významem. V moderní francouzštině znamená především lehký, v renesanci byl význam o poznání širší a vztahoval se také k rychlosti. Srovnej rychlá (míra).
šlechtična: dame. Žena urozeného původu, které náleží nějaká moc. Nejširšímu významu by odpovídalo české slovo paní, které s sebou bohužel dnes už nese příliš vzdálené konotace.
tabourin. Druh delšího bubnu se dvěma blánami a strunou či několika strunami přes jednu z nich. Pokud pomineme kapitoly o pochodování, jedná se o nejčastěji zmiňovaný rytmický nástroj v celém spise, Arbeau o něm často hovoří pouze jako o bubnu.
tabulace: tabulature. Slovo v tomto tvaru nezachycuje žádný z dostupných dobových slovníků, nejbližší výraz tablature má stejný význam jako česká tabulatura, tedy zápis hudby nenotovými značkami zachycujícími pouze výšku tónu. Jelikož je systém tanečních zápisů v Orchesographie zcela unikátní, jedná se zřejmě o Arbeaův novotvar. Vzhledem k tomu, že zápisy mají podobu tabulky, zvolil jsem překlad tabulace.
tanec společenský. Viz společenský (tanec).
tourdion. Podle Arbeaua se jedná o rychlejší dovětek basse‑dance (viz), podobně jako je gaillarde (viz) rychlejší dovětek pavane (viz). Jiné primární prameny tento zvyk nezachycují, může se tedy jednat i o uměle vytvořenou paralelu.
O tourdionu se zmiňuje už Arena v roce 1529, hned ale dodává, že se jej nebude snažit zapsat, protože se jedná o věc, kterou se lze naučit jen přímo. Z Arbeauova popisu tanec vypadá velmi chudě, navíc ani nedělá čest svému jménu: tourdion doslova znamená točení nebo kroužení. V italských variantách zvaných tordiglione opravdu pán i dáma krouží v promenádních pasážích, někdy kolem sebe, někdy společně.
Touridon se ve Francii těšil největší popularitě v první polovině šestnáctého století, vzhledem k tomu, jak sporné jsou Arbeauovy pokyny týkající se basse‑dance, je otázka, nakolik je důvěryhodný jeho zápis tourdionu. Rozhodně by se k němu mělo přistupovat s krajní obezřetností.
trojná (míra): (mesure) ternaire. Arbeau výrazu používá jednak pro označení lichého metra tanců a notových ukázek, jednak pro hudební úsek blízký dnešnímu taktu, v tomto případě pro skupinu o délce tří not bílých (viz). Opakem je dvojná míra (viz). Podrobněji viz pasáž o hudební terminologii v úvodu práce.
usadit: getter. Problematický výraz s mnoha významy. Doslova může znamenat hodit, mrštit, ale i spustit či položit. Arbeau jej často využívá ve spojení getter & poser, jedná se tedy o pohyb, který vede ke statické poloze. Zřejmě je ale buď rychlý, pevný nebo důrazný, případně všechno naráz: například u volte má tanečník getter ruku kolem pasu dámy, aby ji mohl zvednout do výšky. Postupně jsem vystřídal několik variant českého překladu, žádná ale nedokázala pokrýt všechny odstíny původního významu. Stávající řešení mi přijde v kontextu spisu nejméně zavádějící.
vazba: passage. U Arbeaua má výraz terminologickou platnost, používá jej vždy ve významu sled kroků či tanečních pohybů, nejčastěji gaillardového charakteru. Volím proto termín, který se v dnešní taneční terminologii pro sled pohybů běžně používá. Je ovšem dobré mít na paměti, že kořenem francouzského slova je pas, tedy krok, takže s tancem vlastně souvisí úžeji než poněkud abstraktní český výraz.
vazebná poklona: reverence passagiere. Název zřejmě vychází z toho, že se jedná o poklonu prováděnou v rámci tanečních vazeb v gaillarde. Jelikož passage doslova znamená i průchod, přípustný a smysluplný překlad by byl i průchozí poklona.
volta: volte. Doslova kruh, otáčka. Jedná se o ojedinělý, nebývale populární a zároveň kritizovaný tanec. Především proto, že se tančí v nezvykle těsném držení a dámám se v točivých zvedačkách nekontrolovatelně zdvíhají sukně.
Arbeau ji uvádí jako novinku, víme, že se na taneční scéně udržela i začátkem sedmnáctého století. Největší popularitě se zřejmě těšila v Anglii. Najdeme ji tu nejčastěji pod názvem lavolta, ve kterém francouzské slovo splynulo s vlastním určitým členem.
Italské prameny zachycují velmi blízký tanec jménem Nizzarda.
vyobrazení: figure. Přesnější by snad bylo zpodobení, ale ani to není optimální, protože původní výraz v sobě skrývá význam podoba i postava. Arbeau jej ostatně používá výhradně právě pro obrázky postav.
zakopnutí: ruade (viz).
zjemnělý: mignarde. Doslova může znamenat též půvabný či naopak strojený. Arbeau výraz používá pro ladnější způsob provádění pětikroků. Váha těla se u pas mignardez, tedy zjemnělých kroků, údajně přenáší na zem postupně.