|
||||||
|
Fest Noz Gwengolo Rozloučení s létem. Bledá strniště, čtyři kapely a tanec až do noci…
Největší bretonská tancovačka roku. Tentokrát v září. A bohdá pod širým nebem, ve vlahém pozdně letním podvečeru, na magickém Vyšehradě. Za bretonského počasí se schováme do sálu Starého purkrabství. Kdy?: V sobotu 27.2.2010, 15:00 – 18:00
Kde?: Taneční studio Naboso, Školská 12, Praha
Milí přátelé Bretaně a bretonských tanců zvlášť,
přijďte si dne 27.2.2010 do tanečního studia Naboso zatancovat, program bude zaměřený zopakování tanců, které si pak můžete zatancovat třeba na březnovém Fest Noz Sant Evemer – namátkou tedy: an dro, hanter dro, circle circassien, valse ecossaise, gavotty, plinn, scottish, bureé a další…
Přijďte v co nejhojnějším počtu, ať jste již někdy bretonské tance tancovali nebo ne, tance jsou veskrze jednoduché a lze se je rychle naučit. Vhodné jak pro začátečníky tak notorické účastníky.
Těším se na vás
Tomáš Suchomel
Protože Nantes jsou taky Bretaň, ať si kdo chce co chce říká…
Malý březnový fest-noz, který bohdá definitivně založí příjemnou tradici. Opakujeme téměř beze změny úspěšnou recepturu z předvánočního veselí. K tanci hrá M3, k tanci i poslechu l’Arrache-coeur. Všemu předchází malé taneční zasvěcení pro bojácné a neznalé. 28. 3. od 18:00 v hospodě Na Slamníku. 18:00 – 19:30 taneční miniseminář, krátký vhled do všech tanců večera 21:30 – 22:00 druhý taneční blok – l’Arache-coeur Vstupné lidové, 100 peněz českých. Seminář zdarma. Jak se tam dostat? Procházkou z Dejvické, 1 kilometru a 300 metrů, to je cca 30min cesty. Autobusem 131 z Hradčanské (nebo pěšky) – autobus jede z ulice Pod Kaštany. Zastávka Sibiřské náměstí. Hospoda je cca 200 m od zastávky… UPDATE: Konference ve své původní podobě byla pro naprostý nedostatek zájmu o příspěvky zrušena! Jednáme s Asociací Historického Tance o případném předání organizátorství. David B. Vážení tanečníci a příznivci starého tance, v minulém roce se za účasti početného publika uskutečnila první konference Starý tanec tady a teď. Přednášející, akademické a pedagogické osobnosti zabývající se starým tancem jakož i praktikující tanečníci, přednesli podnětné příspěvky a následující debata otevřela některé z palčivých otázek starého tance. V diskuzích i příspěvcích se opakovaně objevovalo zejména téma rekonstrukce starého tance v nejširším významu tohoto pojmu. Proto jsme se v letošním roce rozhodli konferenci věnovat právě rekonstrukci starých tanců a jejím praktickým výsledkům. Obracíme se tedy na všechny skupiny historického tance nebo jednotlivce, kteří by rádi prezentovali výsledky své práce na rekonstrukci konkrétního starého tance a kteří by se rádi účastnili výměny idejí s dalšími lidmi podobného zaměření. Forma příspěvku je variabilní, měla by se však týkat konkrétní rekonstrukce daného starého tance, měla by odpovědět na co nejvíce „proč“ a „jak“ a její součástí by měla být praktická taneční ukázka výsledku celé práce. Pokud tedy máte zájem o příspěvek na konferenci, ozvěte se nám na e-mail [email protected]. Technické detaily: Konference se uskuteční v neděli 11. dubna 2010. Stejně jako minulý rok bude navázána na soutěž historického tance O Jílovské zlato, kterou pořádá skupina Trn v Oku. Místem konání je Karlínské Spektrum, Karlínské náměstí 7, Praha 8. Začneme v dopoledních hodinách a skončíme v brzkém odpoledni. Délka příspěvků je závislá na počtu účastníků, nepřesahne však 30 minut včetně diskuze. Účast na konferenci není zpoplatněna ani honorována. Další informace na http://blog.rond.cz/konference nebo na [email protected]. Na vaše odpovědi se těší, Doneslo se mi kuloárními cestami od nejmenované skupiny, že bych prý měl psát něco informačně kloudnějšího, lehké fejetony jsou jim příliš lehké. Chtěl jsem tedy ku všeobecnému povzdělání připravit hluboké pojednání o polobotkách v šestnáctém století. Zároveň mi ale v hlavě kvasil nakyslý fejeton o tom, jak by to vypadalo, kdyby učitelé tance vyráběli stoly. Nakonec se myšlenky proťaly a je z toho rozmarné čtení na svátky, do lehátka k vodě, stačí přibalit krém s opravdu silným faktorem proti deziluzi. Tak tedy: jak by to vypadalo, kdyby lidé ((Jako kódová označení nám poslouží jejich akademické tituly, je to pozoruhodná sbírka.)), kteří formovali český historický tanec ((Tedy tu jeho tvář, kterou běžně vídáme na slavnostech, hradech, zámcích a podobných akcích. Výčet samozřejmě není úplný, dovolil jsem si například vynechat jedinou skutečně publikující akademickou kapacitu věnující se převážně tanci baroknímu. A všechny mladé naděje, které nám snad zatím plápolají.)), šili boty. Přečtěte si i zbytek článku Kdyby učitelé historického tance šili boty …a chvěj se mnohoplodý Aristofanes, Žáby (Překlad: Augustin Krejčí)
Potenciál českého historického tance je značný. Tak jako v celém českém tanci – nejen v historickém, není problém v kvalitě tanečníků, ale v kvalitě jejich pohybového vzdělání a v lidech, kteří je vedou. Největším problémem českého historického tance zůstává nedostatek kvalitních učitelů a informací snadno dostupných pro úplné začátečníky. ((Nějaká nízkoprahová centra bychom potřebovali.)) Mikuláš ve svém minulém článku rozvíjí šťastné fantazie na téma zjevení statných středověkých chasníků, kteří by rozbili tlamu každému, kdo by se jen opovážil prznit středověké tance (pokud téhle větě nerozumíte ani zbla, nezbývá vám, než si přečíst výše zmíněný článek a vše bude osvětleno). Nenápadně tím navázal na tradici takových povzdechů, která se táhne zpět až ke starým řekům. Sám bůh Dionýsos jednou odcestoval do podsvětí, ((Aristofanes, Žáby – online je hra dostupná třeba zde)) aby zpět na náš svět přivedl Euripida, který jediný byl schopen zachránit upadající úroveň řeckého divadla. Přečtěte si i zbytek článku Jak se dívat na starý tanec? (2) Funkční verze nových gavott v českém inkubátoru
Třetí díl odpoledního minisemináře zaměřeného převážně na gavottes střední Bretaně. Konečně se můžete se těšit na to, co jsme nestihli v říjnu, gavottes se ovšem množí, takže budeme vybírat z: * Dans ar Podou Fer, Hvězdičkou jsem označil momentální favority výběru, ale uvidíme podle situace a možností sešlosti. Cena dle počtu zúčastněných, jako obvykle někde kolem stokoruny. — Mikuláš aneb Začneme reklamou: pod oběma články z čerstvě načatého cyklu se rozpoutala na taneční poměry velmi živá diskuse (rozuměj: více než dva přispěvatelé). Než se vrátím k problematice šlehačky a jiných mléčných výrobků (kdo se marně táže, jakou mají tyhle věci spojitost s tancem a pochybuje o autorově duševní integritě, nechť laskavým okem spočine na minulém článku), rád bych nechal názory ještě chvíli bobtnat a kynout. Berte to jako pobídku, abyste přilili vlastního kvasu do kádě a oleje do ohně. Meztím si povíme něco o mých čerstvých zážitcích z ciziny. David ve svém minulém článku mimo jiné konstatuje, že společenský tanec je forma společenské interakce. Okouzlen teoretickými pracemi prof. Osolsoběho, dovolím si k tomu dodat, že tanec je forma komunikace. Zatím necháme tyhle dvě teze trčet v záhlaví, ale na konci se k nim mazaným obloukem vrátíme. A dozajista je podrobněji propereme v některém z příštích dílů. Můžeme tedy uzavřít, pane, že je vskutku málo rozumných baletů; že je tanec krásnou sochou roztomile formovanou, jež vyniká jak obrysy, tak půvabným a ušlechtilým postojem, jíž však chybí duše. Znalci se na ni dívají týmaž očima jako Pygmalion, když rozjímal nad svým dílem. A jako on si vroucně přejí a vroucně žádají, aby ji oživil cit, osvítil génius, aby uměla mluvit. J. G. Noverre, Listy o tancích a baletech, 1760 Ještě než se pustím do mentorování na adresu české scény starého tance, kritizování každého jednoho jejího člena a všech dohromady, a než si tady vyliju frustraci nad nepěknou úrovní starého tancování u nás, ještě předtím bych byl rád, abychom si zkusili v hlavě trochu srovnat, co a jak. Jak se to má se starými tanci a co by se vlastně pod tímto pojmem mělo skrývat. Ze starého tance u nás se už dávno stala věc na slunné sobotní odpoledne, k pivu a párkům na dlážděném náměstí nějakého maloměsta, kterému se naneštěstí udělala potřeba uspořádat městské slavnosti historické nudy a kýče. Přečtěte si i zbytek článku Jak se dívat na starý tanec? (1) aneb Stydím se. Dlouhodobě a hluboce. Pamatuju si, jak jsem ještě hluboko v uhrovité pubertě hrdě třímal svůj první meč s láskou vlastnoválcově za studena vyhotovený panem Kronďákem a říkal si, že jsem konečně ten historický šermíř. Nic mi nevadilo, že meč je hnusné pádlo a z nepochopitelných důvodů zahrnuje kariéra rytíře i oblékání elasťáků od vietnamských stánků a pytlů sešitých z prostěradel. Ale s tím vším už se moje svědomí docela srovnalo. Bohužel někdy tou dobou jsem byl dostrkán na taneční kurzy MgA. Zuzany Dostálové. A zhruba od té doby se stydím za český historický tanec. A taky vlastně nevím, co ta dvě slova znamenají. |
||||||
| Copyright © 2025 Bal Folk, Bretaň & staré tance - All Rights Reserved | ||||||
