Bretonská hravost má mnoho podob. Kromě ryze praktických sportovních vyžití, jako je běh s pytlem brambor přes překážky, tu najdeme především hry, ve kterých se hází, v podstatě čímkoliv na cokoliv. Zatímco ve zbytku Francie se nejčastěji koulí, v Bretani jsou obzvlášť populární litinové (původně olověné) nebo kovové kulaté destičky. Postupně si povíme, co se s nimi nejčastěji vyvádí.
Pitao
Původ a rozšíření: v různých variantách a pod různými názvy se hraje po celé Bretani. Pod názvem La galoche bigoudène se hraje s o něco většími disky a s mírně jinými pravidly v krajích Bigouden kolem Pont l’Abbé, následující varianta pochází z krajů Gallo.
Počet hráčů: dva, čtyři nebo šest (dvě nebo tři družstva po dvou).
Vybavení: sada palets (dvě nebo tři pro každého hráče), pitao (váleček vysoký asi 11 cm a asi 3,5 cm v průměru), mince o podobném průměru jako pitao.
Příprava: potřebujeme relativně rovný a pevný povrch. Doprostřed kruhu o zhruba 40 cm průměru umístíme pitao a na něj minci. Existuje řada lokálních variant, v té naší nemá kruh žádný herní význam, slouží jen k tomu, aby bylo pitao lépe vidět. Obejdeme se tedy v případě nouze i bez něj. Šest kroků od pitaa nakreslíme čárů, od které budou hráči házet.
Pravidla:
- Hráči postupně hodí každý jednu palet. Kdo je nejblíž pitau, začíná hru. V dalších kolech začíná to družstvo, které v minulém kole bodovalo.
- Družstva sepostupně střídají hodech, hází vždy to družstvo, které zrovna prohrává, tedy to, jehož nejbližší palet je dále od mince než nejbližší palet soupeřů.
- Cílem hry je dostat co nejvíc svých palets co nejblíže k minci, která na pitau ležela. Za každou palet, která je blíž než nejbližší palet soupeřů, získává družstvo na konci kola bod.
- Pitao samotné se počítá také jako hráč. Pokud tedy například prvním hodem hráč pitao porazí, ale jeho palet zůstane ležet od mince dál než pitao, hází znovu, protože by na konci hry nezískal v téhle situaci nezískal bod on ale pitao.
- Pitao může dokonce hru vyhrát, pokud na konci hry zůstane ležet blíže než palets všech hráčů. V takovém případě získává pitao bod, který se připíše vítězi dalšího kola. Pitao může vyhrát i několikrát za sebou, body se pak sčítají.
- Hraje se do patnácti bodů.
Varianty:
- Galoche de haute Bretagne. Mincí může být na pitau (kterému se říká bique, galoche nebo bouchon – někdy se používal opravdu špunt) víc, obvykle tři až pět. Body se počítají za mince: za každou minci, která je blíž palet jednoho družstva než palet druhého družstva nebo galoche, získává družstvo bod. Prvním hodem hráč nesmí galoche srazit, pokud to udělá, může se rozhodnout kolo stornovat (v takovém případě se v dalším kole hraje o dvojnásobek bodů), nebo se pokusit druhým hodem dostat k mincím blíž, než je galoche, pokud uspěje, kolo pokračuje dál, pokud ne, kolo se stronuje a v další kole začíná soupeř.
- V některých krajích se započítávají pouze mince, které se podaří vyrazit z kruhu.
- Galoche à ruser: hraje se s plochými a většími disky (kolem 11cm, váha kolem půl kila) na vzdálenost 8,5 metru, minimálně poslední dva metry musí palet klouzat po zemi. Hraje se do dvaceti nebo třiceti bodů.
— Z různých koutů internetu a z letáčku organizace La Jaupitre sídlící v Monterfilu přeložil a zkompiloval Mikuláš Bryan
Leave a Reply