Karetní hry – l’Aluette

Dvojka pohárů

Stejně jako kdekoliv jinde, i v Bretani byl karban oblíbenou hospodskou a především námořnickou zábavou. Jednou z nejpodivnějších lokálně-folklórních her, které se také někdy přezdívá „bretonský poker“, je Aluette. Prastará zábava se středověkými kořeny charakteristická především spletitým systémem neverbálních signálů, kterými si spoluhráči snaží navzájem nenápadně naznačit, jaké karty mají na ruce.

Karty na Aluete se dají ve Francii celkem běžně koupit v obchodech s hrami, u nás se dají nejspíš jen objednat na internetu,vytrvalejší jedinci možná někde dokáží ulovit běžný balíček karet španělského typu, který ke hře naprosto stačí, jen klade o něc větší nároky na paměť hráčů.

Obrázek hrací karty vpravo pochází ze sbírek Word Web Playing Card Museum.

Aluette

Původ a rozšíření: První dvě zmínky o hře „l’aluette“ najdeme u Rabelaise, bohužel bez dalšího popisu. Původ hry je pravděpodobně baskický nebo španělský, rozšířila se ale po celém západním pobřeží. V Bretani je běžná od šestnáctého století, údajně ji hrávala už vévodkyně Anna Bretaňská. Jedná se ale o zábavu všech vrstev běžnou mezi námořníky i rolníky.

Počet hráčů: čtyři, dva proti dvěma (existuje i varianta se třemi týmy po dvou).

Vybavení: karty na l’alouette (48 karet španělského typu).

Cíl hry: Cílem hry je uhrát víc zdvihů než soupeř. Hráč, který má konci sehrávky nejvíc zdvihů, získává pro své družstvo bod (v případě rovnosti je to ten, který jich během hry dosáhl dříve). Partie se hraje do pěti nebo do deseti bodů.

Hodnoty karet (od nejsilnější k nejslabší): Eso, král, svršek, spodek, dále cifry od devítky ke dvojce. Osm karet z cifer jsou takzvané figury, stojí nad všemi ostatními kartami. Ke každé kartě se pojí specifická pantomimická akce, kterou může hráč spoluhráči naznačit, co drží v ruce. Pořadí figur od nejsilnější ke slabší a přidružená pantomimický akce jsou následující:

• trojka mincí neboli Pán (Monsieur) – pozvednout zrak,
• trojka pohárů neboli Dáma (Madame) – sevřít či našpulit rty,
• dvojka mincí neboli Jednooká (Borgne) – mrknout jedním okem,
• dvojka pohárů neboli Kráva (Vache) – zabučet,
• devítka pohárů neboli Velká devítka (Le grand neuf) – zvednout palec,
• devitka mincí neboli Malá devítka (Le petit neuf) – zvednout malíček,
• dvojka holí neboli Dub (Le chêne) – zvednout ukazováček a prostředníček,
• dvojka mečů neboli Spis (L’écrit) – spojit palec a ukazováček.

Někdy se používají signály i pro ostatní figury, kromě esa však velmi zřídka:

• eso – otevřít ústa,
• král – promnout bradu,
• svršek – poskočit na židli,
• spodek – třít si přední stranu pěsti.

Příprava: Hráči se rozdělí do dvou týmů, spoluhráči sedí naproti sobě. Ten, kdo sejme nejnižší kartu, rozdává každému třikrát po třech kartách po směru hodinových ručiček. Zbylých dvanáct karet tvoří talón.

Talón: Hráč, který nemá na ruce žádnou figuru, může požádat o výměnu celé ruky za prvních devět karet v talónu. Ať tak učiní nebo ne, talón se rozdělí mezi protihráče po levici rozdávajícího a spoluhráče rozdávajícího (tito dva hráči jsou ti, kteří smějí pantomimicky naznačovat spoluhráči, co mají na ruce). Ti pak vrátí do talónu šest karet dle svého výběru.

Průběh sehrávky:

• Vynáší hráč po levici rozdávajícího, dále se hraje se po směru hodinových ručiček.
• Nemusí se ctít barva ani přebíjet.
• Zdvih bere ten, kdo do něj vynese kartu s nejvyšší hodnotou. V případě, že jsou karty s nejvyšší hodnotou dvě, je zdvih „zkažený“ a nebere ho nikdo.
• Kdo vzal zdvih, vynáší. V případě „zkaženého“ zdvihu vynáší ten, kdo do něj dal jako první nejvyšší kartu.
• Na začátku sehrávky může kdokoliv ohlásit Safraporte (La mordienne). V takovém případě se zavazuje, že uhraje nejen nejvíc zdvihů, ale i že je všechny uhraje na konci sehrávky. Za uhranou Mordienne získává hráč pro své družstvo dva body, počet bodů nutných k výtězství se ale s první modrienne zvedá z pěti na deset.
• Mluvení během sehrávky je povoleno.

Varianty: Lokálních variant je bezpočet. Někdy se hraje bez talónu (hráč bez figur pak může požádat o novou rozdávku), někdy mohou používat pantomimické signály všichni hráči.

— Z internetových pramenů, článku na Wikipedii, materiálů laskavě zaslaných asociací La Jaupitre a především z výborné studie Alaina Borvo Anatomie d’un jeu de cartes : l’aluette ou le jeu de la vache (Nantes, 1977) přeložil a poskládal Mikuláš Bryan.