Hry s palets – Jeu du Peioù

Dnes si v rychlosti posvítíme na jednu velmi, velmi tradiční zábavu, která se dnes už provozuje jen jako folklórní rarita, ale s klidným srdcem ji můžeme považovat za prababičku i pradědečka všech házecích her s placatými věcmi. Na vlastní ruce jsme ozkoušeli, že to může být vskutku adrenalinové povyražení. Především pro okolostojící.

Jak vidíte vlevo, tentokrát není hlavním aktérem povyražení drobná kovová destička nebo litinové závažíčko. Za starých drsných časů, kdy muži ještě byli muži a ženy byli ještě taky tak trochu muži, se prostě hrálo s pořádnými šutry.

Ilustrační fotografii jsme si dovolili odcizit konfederaci Falsab, jejíž stránky věnované bretonské hravosti vřele doporučujeme všem zvídavým frankofonům.

---

Jeu du Peioù

Původ a rozšíření: nejstarší varianta palets, dřív zřejmě rozšířená po celé Bretani, ještě na začátku dvacátého století se hrála v regionech Belle Isle en Terre a Plougastel Daoulas.

Počet hráčů: dva nebo čtyři (rozdělení do dvou družstev).

Vybavení: dva placáky na každého hráče (ideálně kolem 12 cm v průměru s váhou kolem půl kila), dvě dřevěné tyčky dlouhé kolem půl metru a asi tři cenimetry v průměru.

Příprava: tyče se zarazí do země dvanáct kroků od sebe. Kameny se hází se od jedné k druhé a zase zpátky.

Pravidla:

• Družstva se postupně střídají hodech, hází vždy to družstvo, které zrovna prohrává, tedy to, jehož nejbližší kámen je dále od tyče než nejbližší kámen soupeřů.
• Cílem hry je dostat co nejvíc svých kamenů co nejblíže k tyči. Jedno kolo trvá, dokud hráči nevyhází všechny své kameny. Za každý kámen, který je blíž než nejbližší kámen soupeřů, získává družstvo na konci kola bod.
• Partie se hraje do deseti bodů.

Varianty: V Plougastelu se hraje s většími (kilo až tři kila) ostrými nebo oštípanými kameny, které se zapichují do země, místo tyčí se jako cíl hodu používá také kámen.

— Z porůznu roztroušených článků, především pak od konfederace Falsab, zkompiloval a ozkoušel Mikuláš Bryan.