„…všechno to tancování a večírky a divadlo a vyjížďky kočárem a na večer ty nejlepší šaty…“
Živůtek barokních šatů je pevně vyztužen, zavazuje se obvykle v zadní části, a tak není možné se obléknout či svléknout bez cizí pomoci. Zdá se, že tato charakteristika mohla být jakousi společenskou kontrolou toho, kde a kdy se měšťanka svléká, o její funkčnosti však máme jisté pochybnosti.
Další vrstvou je jemná košile s drahými krajkovými lemy, v případě konzervativnějšího stylu se širokým krajkovými límcem. Ke spodnímu okraji korzetu se přivazují sukně: první z nich mívá malou vlečku a v přední části svislý rozparek, odhalující druhou, kontrastně barevnou sukni. Pod ní žena nosí podlouhlý „polštářek“ uvázaný kolem boků, předchůdce pozdějších sofistikovaných výztuží. Potom bílá spodnička, spodní prádlo a pletené nebo šité punčochy, nejlíp hedvábné, jsme přeci opravdu bohatí…
Velmi oblíbené jsou perlové náhrdelníky, náramky a náušnice. Mezi další nezbytné doplňky patří péřový či krajkový vějíř a drobné taštičky různých tvarů, do kterých se ukádají drobné ozdoby, mince, parfémy nebo kapesníčky. Tyto kabelky jsou velmi oblíbené a často bývají darovány jako symbol náklonosti a lásky.
Pro ženy této doby je charakteristická zaoblená křivka chůze a otáčení, což je způsobeno širokou sukní s vlečkou. Pevný korzet výrazně omezuje pohyb trupu a paží. Malé a vyztužemé průramky velmi úzce vymezují možnosti pohybu rukou, přední středová výztuž spolu s pevnými zády živůtku znemožňuje předklon, poněkud omezuje možnosti sezení a také nutí k mělkému dýchání při kterém se příliš nevyužívá bránice. Dámy tedy občas omdlévají, buď proto, že při citovém pohnutí či větší námaze nemohou popadnout dech, nebo proto, že mdloba je velmi elegantním řešením společenského faux-pas.
Leave a Reply