Přes pět let starý text. Deset bodů směřujícíh k tomu, aby tanečníci starých tanců nepoužívali je nohy, ale i hlavu. Zdá se, že je stále aktuální. Pět let je asi na změnu málo. Přidal jsem jen pár poznámek.
1. Vybírejte si své učitele. A dělejte to důkladně. Měřítkem kvality není to, zda vás dotyčný za víkend naučí deset nebo dvacet choreografií. Důležité je, jestli „hraje s odkrytými kartami“, je schopen se o věcech otevřeně bavit, nechávat prostor pro diskusi, dokládat svá tvrzení a především jestli vede své žáky k samostatnosti a přemýšlení. Dobrý pedagog nevychovává stádo „kývalů“ závislých na jeho libovůli. ((Za ty roky jsem zažil na vlastní kůži prakticky všechny, kdo se u nás snaží učit historická tance tance. Ty, ke kterým mám chuť se vracet, bych spočítal na prstech jedné zmrzačené ruky. Když ovšem necháme plavat historii, je tu naštěstí spousta lidí, od kterých se může člověk učit prostě tančit. Což, věřte nebo ne, prospěje i tanci historickému. Den věnovaný taneční technice obyvkle prospěje souboru víc než dvě nové choreografie.))
2. Seznamte se s nejdůležitějšími tanečními spisy. Je to práce na čtvrt hodiny ((Dnes už na méně. Poměrně přehledný rozcestník najdete v navigaci na horní liště)). Pro začátek stačí tušit, z jakého jsou století a země, případně kdo je napsal. Ušetříte si tím spoustu vodění za nos.
3. Nebojte se číst. A už vůbec se nebojte nakukovat do tanečních pramenů ve vám neznámých jazycích. Sice si sami tanec těžko zrekonstruujete, na druhou stranu se celkem snadno přesvědčíte, jestli v původním zápisu vypadá zhruba tak, jak vás ho naučili.
4. Bezvýhradně věřte jen tomu, co si můžete na vlastní oči ověřit v primárních pramenech. O všem ostatním přemýšlejte a zdravě pochybujte. Pochybnost je hybná síla poznání.
5. Nikdy nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že to „tak bylo“. Všichni, kdo mají ověřené informace, jsou už mrtví. Pro nás existují jen rozumné odhady a zcestné dohady. Žádné absolutní pravdy.
6. Neuzavírejte se před novými myšlenkami a nebojte se měnit staré návyky. I když to bolí. Že vás „to“ nějak naučili ještě neznamená, že „to“ je tak správně. ((Všichni víme, že „správně“ to nikdy nebude. Ale vždycky je tu naděje, že jsme zase o něco blíž té věčně skryté pravdě. A někdy se naopak vrátíme tam, odkud jsme vyšli a začínáme od začátku. Nejde to jinak.))
7. Buďte pokorní. Nikdy nevíte všechno, kdykoliv se můžete mýlit. Ke studiu pramenů přistupujte s krajní opatrností – máloco je tak složité, jako popsat pohyb slovy.
8. Nelpěte na detailech. I v tanečních spisech jsou chyby. Když vám něco nehraje, použijte zdravý rozum – ne vždy je to, co je psáno, dáno.
9. Tanec je komplexní činnost – myslete komplexně. Vytvořte si povědomí o kultuře, mravech a reáliích doby. To, jak se tančilo, úzce souvisí s tím, jak se žilo.
10. Mějte stále na pamětí, že starý tanec je především tanec společenský. Tím pádem se nejedná jen o sled pohybů, ale o v prvé řadě o mezilidskou komunikaci. Pokud během tance nemáte kdy nebo s kým komunikovat, zřejmě něco není v pořádku.
Leave a Reply