[Tourdion]
Capriol.
Dejte mi nejdřív nápěv tourdionu, pak mi dáte nápěv gaillardy. | fr |
Arbeau.
Nápěvy toudionu a gaillardy jsou stejné; a není mezi nimi jiný rozdíl než ten, že tourdion se tančí nízko a při zemi ve svižnější a rychlejší míře, zatímco gaillarda se tančí vysoko, v míře klidnější a pomalejší. Přesto je dobře, že jste si o nápěv tourdionu řekl, protože když tanečník nápěvy zná a v duchu si je zpívá ke hře hudebníků, nemůže se stát, že by je špatně zatančil. Vezměte tedy zavděk následujícím nápěvem, který postačí za všechny ostatní toudiony, kterých je nezměrné množství.
Capriol.
Melodie je mi vpravdě jasná, nevidím ale, kdy jsou v ní ty kadence, o kterých jste hovořil. | fr |
Arbeau.
Kadence jsem vám ohraničil svislými čarami, a sám byste si je mohl následně zjednodušit:
Capriol.
Už tomu rozumím lépe. Ještě bych tedy rád věděl, jaké pohyby při tom mám dělat. | fr |
Arbeau.
Udělejte levou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air gaulche na první černou notu, coby první krok.
Pak pravou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air droict na druhou černou notu, coby druhý krok.
Pak levou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air gaulche na třetí černou notu, coby třetí krok.
Pak pravou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air droict na čtvrtou černou notu, coby čtvrtý krok.
Na pomlku, který trvá jako jedna černá nota, udělejte sault moyen, což je střední skok, s ohledem na to, že tančíte tourdion.
Na poslední černou notu udělejte levou posture neboli pozici coby pátý krok.
Dále pokračujte v tourdionu tak, že kroky prohodíte a budete dělat napravo to,
co jste dělal nalevo, a nalevo to, co jste dělal napravo, tedy:
Pravou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air droict na první černou notu, coby první krok.
Pak levou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air gaulche na druhou černou notu, coby druhý krok.
Pak pravou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air droict na třetí černou notu, coby třetí krok.
Pak levou nohu ve vzduchu neboli pied en l’air gaulche na čtvrtou černou notu, coby čtvrtý krok.
Na pomlku, který trvá jako jedna černá nota, udělejte hlavní skok, který předchází posture. Řečený skok ale uděláte menší, jelikož tančíte tourdion, a ne gaillardu.
Na poslední černou notu udělejte pravou posture neboli pozici, coby pátý krok.
A tak pokračujte, dokud budou hudebníci hrát, střídaje nohy a dopadaje postupně do kadence jednou v levé posture a podruhé v posture pravé. A abyste to snáze pochopil, dám vám tu k právě řečenému tabulaci, která vám všechno názorně ukáže. Zapíši vám totiž znovu nápěv tohoto tourdionu a ke každé notě vám připíši řečené kroky a pohyby. Totéž mám v úmyslu udělat u nápěvu gaillardy, a řečená tabulace vám poslouží i pro všechny ostatní gaillardy, kterých je rovněž nezměrné množství. | fr |
Capriol.
Když hudebníci dohrají tourdion, neměl bych udělat pozdravnou poklonu čili reverence, abych se s dámou rozloučil? | fr |
Arbeau.
Ano, a měl byste ji také jemně odvést na místo, odkud jste ji vzal, děkuje jí za čest, kterou vám prokázala.
Tabulace pro tourdion následující
neprodleně po návratu basse‑dance.
{Nápěv tourdionu zjednodušený na bílé noty, které jsou základem míry. / Pohyby, které má tanečník provádět tanče tourdion, který následuje neprodleně po basse‑dance. / Totéž obráceně. / Jako na začátku.}
Pohyby přídup nohou čili marque‑pied a přídup patou čili marque talon se dělají velmi jemně a můžete je použít místo nohou ve vzduchu, tedy pieds en l’air, a to takto.
{Nápěv tourdionu. / Pohyby tourdionového pětikroku.}
Capriol.
To zjednodušení kadencí mi dělá potíže. Nebylo by lepší rozdělit tourdion čarami, které by vymezily dvě liché míry, přičemž v té druhé by se pak dělal krok, hlavní skok neboli sault majeur a pozice čili posture? | fr |
Arbeau.
To by vyšlo nastejno. To své dělení jsem ostatně nepoužil z jiného důvodu, než abych vám mohl jasněji vysvětlit pětikrok. Nebudu je tedy dále používat a nápěv gaillardy vám zapíši do tabulace tak jak je, bez zjednodušování. Neopomeňte ale dělat kroky podle míry, jak je u nápěvu naznačeno na jeho okraji1. A uvědomte si, že kadence může mít podobu následujících měr zapsaných a zaznamenaných níže, z nichž třetí je zjednodušená.
Capriol.
Nemůže být druhá lichá menzura, které říkáte kadence, hudebně jiná, než v těch třech, které jste mi tu vypsal? | fr |
Arbeau.
Může mít mnoho dalších podob, jak se zlíbí skladateli a jak si to nápěv gaillardy vyžádá. Je ale nezbytné, aby řečená druhá míra tvořila kadenci nebo aby přešla bez kadence až do čtvrté míry, což by byla, jak jsme si řekli, vazba jedenácti kroků, nebo až do šesté míry, což by byla, jak jsme si řekli, vazba sedmnácti kroků.2 | fr |
- Arbeau tu mluví o renesanční obdobě taktové značky. [zpět]
- Poněkud komplikovaný text vyjadřuje celkem prostou myšlenku. Pro Arbeaua je velmi podstatná spojitost mezi tancem a hudbou a v přecházejících pasážích v zásadě pojednává ve svých termínech o tom, co bychom my nazvali taktem a hudební frází. Capriol vnímá každou ze tří výše vypsaných ukázek jako dva trojdobé takty a ptá se na druhý z nich, který má tvořit kadenci, tedy zakončení hudební fráze a myšlenky: „Musí se vždy fráze zakončovat jedním z těch tři způsobů, které jste mi tu ukázal?“ Arbeau odpovídá v tom smyslu, že udělat kadenci, tedy uzavřít frázi a myšlenku, je možné mnoha způsoby, nicméně to musí být vždy právě v tomto druhém trojdobém taktu, případně nějakém jiném sudém. To v podstatě znamená, že nejkratší možná hudební fráze tourdionu či gaillarde má dva trojdobé takty, tedy šest dob. V moderním přepise bychom se tedy nejspíš pokusili sjednotit takt s frází a volili zápis na 6/8 nebo 6/4. [zpět]
Komentáře