Rubriky

i

Orchesographie: Předmluva nakladatele

[Předmluva nakladatele]

Panu Guillaumovi Tabourotovi1, synu urozeného pána a učeného mistra2
Etienna Tabourota3, rádce našeho pána Krále a královského
žalobce na Dijonském městském soudě,
pána z Accordů.

Když jsem posledně navštívil Dijon, povšiml si tam erbu Vaší vznešené rodiny, na němž je černý lev ve stříbrném poli v horní části štítu a tři bubny se zlatou krokví v blankytném poli.4 Připomnělo mi to, že mezi odloženými pomíchanými papíry, které mi zbyly po Thoinotu Arbeauovi z Langres, mém prvním učiteli, se nachází jisté dílo, v němž je buben zmiňován. Ihned jsem si usmyslil, že Vám je neprodleně po návratu do řečeného Langres pošlu. Při zevrubnějším pročtení onoho spisu se ukázalo, že se zaobírá v první řadě tancem, bubnem pouze mimochodem. Vytiskl jsem jej v úplnosti a předkládám jej Vám, ač mi to již zmíněný pan Arbeau zakázal řka, že celá věc, jelikož ji naškrábal jen aby zabil čas, si nezasluhuje vyjít tiskem, tím méně pak být předložena Vám.5 Přesto doufám, že Vás mé opovážlivé chování přesvědčí jen o mé upřímné snaze být Vám co nejvíce k užitku.

Váš oddaný služebník
Jehan des preyz

| fr |

  1. Příbuzenské vztahy rodu Tabourotů nejlépe osvětluje vlastní životopis Théodecta Tabourota, syna zmíněného Guillauma. Když poněkud složité předivo rozpleteme, ukáže se, že Guillaume Tabourot je Arbeaův prasynovec, mohl být tedy docela dobře předobrazem Capriola. Pro úplnou genealogii viz Viard, Georges: Jean Tabourot, Chanoine de Langres et Maître à danser, in: Viard, Georges: Jean Tabourot et son temps, Langres 1989, str. 59. [zpět]
  2. Oslovení noble homme & sage maistre je poněkud netradiční, v dobovém kontextu se častěji objevuje epiteton honorable homme et sage maistre, ani to se ovšem nezdá mít vyloženě kodifikovaný význam. Podle všeho titul sage maistre označuje osoby s právnickým vzděláním, které mají často navíc nějakou funkci spojenou s nejvyšší šlechtou, například správu financí nějakého vévody a pod. V tomto případě se očividně vztahuje k pozici královského rádce. [zpět]
  3. Étienne Tabourot (narozen 1547 v Dijonu, zemřel 1590 ve Verdunu), je dnes ve Francii považován za nepříliš významnou postavu domácí renesanční literatury, znám je především jako autor drobných jazykových hříček a epigramů. Podílel se i na dobovém rýmovém slovníku. [zpět]
  4. Heraldicky úplnější popis erbu Tabourotů by byl následující: francouzský štít stříbrno­‑modře dělený, v hlavě štítu kráčející černý lev na stříbrném poli, v dolním modrém poli zlatá krokev obklopená třemi bubny, jedním v každé výseči. [zpět]
  5. Arbeau v šesté kapitole uvádí svůj věk: šedesát devět let. Vzhledem k tomu, že se narodil v roce 1520 a Orchesographie získala královské povolení vyjít tiskem už v listopadu roku 1588 (viz privilegium na úplném konci spisu), o nějakých odložených a pomíchaných papírech může být sotva řeč. Navíc to byl právě Arbeau, kdo se v Langres roku 1582 zasadil o zřízení tiskařské dílny Jehana des Preyz (podrobněji viz Viard, Georges: Jean Tabourot, Chanoine de Langres et Maître à danser, in: Jean Tabourot et son temps, Langres 1989, str. 54.). Celou předmluvu tedy můžeme brát vážně jen jako zdařilou ukázku dedikační mystifikační rétoriky. [zpět]