[O tanci a tanečních spisech]
Arbeau.
Tanec pochází od tančit, latinsky saltare. Tančit znamená skákat, povyskakovat, kroužit1, křepčit2, dupat, podupávat, hýbat a pohybovat nohama, rukama a tělem v jistých kadencích a mírách. To zahrnuje poskoky, ohýbání těla, rozkračování se, napadání na jednu nohu, krčení v kolenou, zdvihy na špičkách, prudké pohyby nohama, výměny a další pohyby3, o kterých se zmiňují Athenaios4, Caelius5, Scaliger6 a další. Kdysi se při tanci ke zvýraznění gest zobrazované postavy používaly masky. Lukianos na toto téma napsal pojednání7, ve kterém se můžete šířeji obeznámit s jeho domněnkami. Dlouhý oddíl této věci věnoval i Julius Pollux8. | fr |
Capriol.
Domnívám se, že tyto autory jsem kdysi četl, a stejně tak i další jim podobné. Pokud se pamatuji správně, vyprávějí o třech druzích tance: jednom vážném, zvaném emmeleia9, jednom živém, kterému se říkalo kordax10, a o dalším, ve kterém se snoubila vážnost s živostí a který se nazýval sikkinis11. Mluví i o tanci pyrrhickém12 a několika dalších, také si vzpomínám, že se zmiňují o různých druzích mumrajů, zvláště o jednom, kterému se říkalo trichoria13 a při kterém tři sbory, složené jeden ze starců, jeden z jinochů a jeden z dětí, zpívaly: „Byli jsme, jsme a budeme.“ Hrubé povědomí tedy o těchto věcech mám, rád bych se ale nechal vzdělat v tom, jaké kroky a pohyby se v těchto tancích používaly. Poučte mě o tom, prosím. | fr |
Arbeau.
Anthoyne Arena z Provence14 sepsal to, po čem voláte, v makarónských verších. | fr |
Capriol.
Ve verších, o kterých mluvíte, se věnuje jen pohybům, které se mají vykonávat při branlech a basse‑dances neboli nízkých tancích, a chování tanečníka; veršuje ale tak komplikovaně, že smysl jeho slov mi zůstal zahalen, proto žádám vás, abyste mě poučil důkladněji. | fr |
Arbeau.
Co se týče starých tanců, mohu vám říci pouze to, že zub času, lidská lenost či snad nesnadnost jejich zapsání nás připravili o veškeré povědomí, které bychom o nich mohli mít. Navíc není důvod, proč byste se jimi měl zatěžovat, tyto způsoby tance se dnes už nepěstují; ba dokonce ani tance, jež byly k vidění v dobách našich otců, se nepodobají těm, které se tančí dnes. A ty stihne stejný osud, protože lidé mají v lásce novoty. Je ovšem pravda, že emmeleia by se dala přirovnat k našim pavanám a basse‑dances, kordax ke gaillardám, tourdionům, voltám, courantám, gavottám, šampaňským a burgundským branlům, veselým branlům neboli branles gays a branlům prokládaným čili branles couppez, sikkinnis k dvojitým branlům zvaným branles doubles a jednoduchým branlům zvaným branles simples. A pyrrhický tanec k tancům, kterým říkáme kašpaři, tedy bouffons nebo mattachins.15 | fr |
Capriol.
Tak se mi zdá, že naši potomci zůstanou neznalí všech těchto nových tanců, jež jste právě jmenoval, a to ze stejného důvodu, z jakého jsme my byli ochuzeni o vědomosti o tancích našich předků. | fr |
Arbeau.
To můžeme předpokládat. | fr |
Capriol.
Nedovolte, aby k tomu došlo, pane Arbeau, je ve vašich silách tomu zabránit. Zapište všechno o těchto věcech, abych se v této dovednosti mohl vzdělat; bude vám při tom zapisování, jako byste omládl a navrátil se do jinošských let, navíc si tím procvičíte mysl i tělo, neboť se jistě nedokážete udržet a vlastními údy se jmete předvádět příslušné pohyby. Nejlépe by bylo psát tak, aby se žák podle vámi zapsaných pouček a předpisů dokázal vše naučit i za vaší nepřítomnosti v soukromí svého pokoje. A pro začátek bych vás požádal, abyste mi osvětlil, nakolik si vlastně vznešená společnost tance považuje. | fr |
- Arbeau používá výraz caroler, snad ve starém významu tančit kruhové tance (obvykle za doprovodu zpěvu). Nicot uvádí jen: „Caroller, id est, Danser, Saltare.“ [zpět]
- Arbeaův výraz baler je podle francouszkých dobových slovníků synonymem pro dancer, už v roce 1694 je považován za zastaralý. Cotgrave ovšem pro odvozený výraz baladin uvádí: „A common dauncer of gaillards, and other stirring, or liuely Ayres.“ Zdá se, že baler (ev. baller) tedy má spojitost spíše se živými a rychlými tanci. Zároveň může souviset s balletem a vztahovat se k tanci předváděnému na scéně, čemuž odpovídá i posun k modernímu významu: v soudobé francouzštině se slovem baladin označují komedianti a kočovní herci. Český výraz křepčit byl použit především pro onu souvislost s gaillarde. Podrobněji viz glosář. [zpět]
- Arbeaův výčet má výrazně odbornější charakter, používá řadu ustálených termínů (claudication, jactation ap.), jejichž opis působí poněkud těžkopádně. [zpět]
- Helénistický filosof působící na přelomu druhého a třetího století n. l., autor spisu Deipnosophistae pojednávajícího převážně o stolování, okrajově o dalších věcech souvisejících s hostinami: hudbě, zpěvu, tanci, hrách a podobně. [zpět]
- V orig. Celius, těžko říct, na kterého z mnoha Caeliů Arbeau naráží. Vzhledem k tomu, že dobová kuchařka nejasné datace De re coquinaria připisovaná Caeliovi Apiciovi se na rozdíl od Athenaiova spisu (viz předcházející poznámku) zabývá opravdu pouze přípravou pokrmů, jedná se snad o Caelia Aureliana, římského lékaře pátého století. [zpět]
- Zřejmě Julius Caesar Scaliger, italský humanista šestnáctého století, mimo poetiky se zabýval i antickým divadlem a lékařstvím – obojí by mu poskytlo příležitost pojednat i o pohybu. [zpět]
- Řeč je o již zmíněném De Saltatione, tedy Lukianovu spisu o scénickém tanci pantomimu. [zpět]
- Julius Pollux z Naukratidy, rétor řeckého či egyptského původu narozený v Alexandrii a působící v Athénách během druhého století n. l. Ve slovníkovém díle Onomastikon pojednává mimo jiné i o tanci a o divadle. Tyto pasáže česky viz Šourek, Petr: Julius Pollux: Onomastikon – slovníková hesla věnovaná divadlu [online], Divadelní revue, 2. 3. 2006, dostupné na WWW. [zpět]
- Vážný a důstojný skupinový tanec, kterým v řecké tragédii doprovází sbor své verše. Originální choreografie s výraznou gestikou se pečlivě sestavovaly pro účely té které konkrétní hry. [zpět]
- Lascivní a obscénní tanec staré řecké komedie. Sestával zřejmě především z kroucení kyčlemi. [zpět]
- Divoký a bujarý akrobatický tanec, který ve staré řecké satyrské hře provozovali přímo satyrové. [zpět]
- Obecný název pro hromadné tance se zbraní, které byly v Řecku běžnou součástí vojenského výcviku. Mají bezpočet lokálních variant. V některých státech se tančily jen pro zábavu, někdy je předváděly dokonce i ženy. [zpět]
- Spartskou trichorii popisuje například Plutarchos v životopise Lykurga, oddíl XXI: „Vždyť to byly obvykle pochvaly mužů velebených za to, že padli za Spartu, jindy zase hanlivé výtky strašpytlům, jaký to vedou ubohý a nešťastný život, a též přísliby a vychloubačné ujišťování týkající se statečnosti, jak je to právě přiměřené tomu či onomu věku. Na důkaz toho nebude nevhodné uvést zde aspoň jediný příklad. Poněvadž se v čas slavnostní sestavovaly tři sbory podle tří věků, začínal zpívat sbor starých: My bývali jsme kdysi statní jonáci. Na to odpovídal sbor mladých mužů: My ale jsme; a přeješ‑li si, zkus to! A do třetice sbor chlapců: My ale budeme jednou mnohem silnější! (přel. Rudof Mertlík) [zpět]
- Antonius Arena, též Antoine Arène, francouzský právník a básník první poloviny šestnáctého století. Autor populárního a během šestnáctého a sedmnáctého století opakovně vydávaného spisu Ad suos compagnones studiantes. Kromě líčení zážitků z válečných tažení, mimo jiné i sacco di Roma, vyplenění Říma vojáky Karla V. roku 1527, obsahuje spis i část nazvanou Leges Dansandi, tedy Taneční pravidla. Arbeau populární Arenův spis pochopitelně znal a vycházel z něj především při popisu basse‑dance, jeho závěry jsou ovšem, jak uvidíme dále, často přinejmenším sporné. [zpět]
- O jednotlivých zmíněných renesančních tancích se Arbeau dále obšírně rozepisuje v textu. Přesto je na místě zdůraznit, že paralely nastíněné v Arbeauově působivém výčtu jsou poněkud absurdní. Pavane i basse‑dance jsou sice opravdu charakterem vážné a reprezentativní, zde ale veškerá podobnost končí. Především proto, že emmeleia je primárně určená pro scénické předvádění, zatímco pavane i basse‑dance, ačkoliv jejich rytmu a tanečních kroků (pravděpodobnější je to u pavane) mohlo být užíváno v tanečních představeních, jsou tance především společenské a párové. Obscénní hrubá komika kordaxu a sikkinis má sotva co společného s tanci pro nejširší společnost jakou jsou všechny vyjmenované branles, velmi odtažitá souvislost by se snad našla s točivou volte, které si Arbeau podle všeho příliš necení, nebo mírně komickou courante. Jediné alespoň částečně odpovídající je srovnání bouffons s pyrrhickým tancem. [zpět]
Komentáře