Orchesographie: O pochodování ještě jednou

[O pochodování ještě jednou]

Capriol.

Proč se tam dávají ty pomlky? Proč by nemohl bubeník na každý pochodový krok použít osm bílých not, čtyři na levou nohu a čtyři na pravou? | fr |

Arbeau.

Kdyby bubeník nepoužíval pomlky, mohli by se pochodující vojáci snadno splést: jak už jsem vám říkal, na levou nohu se musí postavit s první notou a na pravou nohu s pátou; a kdyby se všech osm not vybubnovalo, mohl by voják mít nohy v řečeném postavení na jinou notu než na první a na pátou, což se právě nemůže stát, když se používají pauzy a pomlky, protože pak voják řečenou první a pátou notu snadno rozpozná. | fr |

Capriol.

Nemohou se při bubnování dělat pomlky i jinde než jenom po páté době? | fr |

Arbeau.

Švýcarští bubeníci dělají kromě tří pomlk na konci ještě pomlku po třetí notě. Vyjde to ale nastejno, protože nohy stále zaujímají postavení na první a na pátou notu.

| fr |

Capriol.

Když se tyto různé způsoby pochodování za doprovodu bubnu provádějí, jak se patří, jsou vpravdě krásné. | fr |

Arbeau.

V řečené dvojné míře se dá pochodovat i jinak, když se dá za pět bílých not jen jedna pomlka: v takovém případě pokládá voják levou nohou na první notu, pak pravou nohou na třetí notu, pak znovu levou nohou na pátou. A s dalším zabubnováním položí na první notu pravou nohou, pak levou nohou na třetí notu, znovu pravou nohou na pátou; a tak pokračuje celou cestu. | fr |

Capriol.

V tomto případě se na jedno zabubnování urazí větší kus cesty než v tom minulém pochodovém kroku. | fr |

Arbeau.

Jistě: na první zabubnování se ujde sedm stop a na všechna ostatní po šesti, proto voják urazí jednu míli za šest set šedesát šest zabubnování, nebo tak nějak. Také by se dalo bubnovat řečených pět not bílých a jedna pomlka, a pochodovat na ně ve trojné míře.

| fr |

V řečené trojné míře voják zaujímá postavení levou nohou na první notu, pak postavení pravou nohou na čtvrtou notu, a tak dále. | fr |

Capriol.

Ta trojné míra je opravdu pěkná; a ačkoliv obsahuje jen jednu pomlku a pauzu, pochodový krok je v ní podobný jako v míře dvojné. | fr |

Arbeau.

Když se vojáci blíží k nepříteli, semknou se těsněji k sobě, takže si musejí bedlivě hlídat krok,
tedy stavět se s první dobou na levou nohu, jak jsem vám říkal. | fr |

Capriol.

Nevyšlo by nastejno, kdyby se voják s první notu postavil na pravou nohou? | fr |

Arbeau.

Rozhodně ne, protože většinu vojáků, alespoň to můžeme předpokládat, tvoří praváci, kteří vykračují napřed levou nohou, takže kdyby někdo začal pravou a končil levou, v těsné formaci by do sebe naráželi rameny, protože rameno se nám pohybuje na té straně, kam se staví noha. Proto když voják vykročí levou nohou, rameno mu půjde vlevo, zatímco tomu, kdo by vykročil pravou nohou, by rameno šlo vpravo, takže by se srazili.¹ Tomu se zabrání, když pochodují stejně a stejnou nohou, protože pak se jim ramena kolébají z jedné strany na druhou bez narážení nebo překážení: to si můžete snadno ověřit, když se s někým půjdete projít. Proto bubeník občas hrává řadu několika zabubnování za sebou, aby vojáci mohli napravit případné zmatky způsobené za pochodu různými změnami a aby začali opět levou nohou poté, co uslyší pomlku nebo tři pomlky; a toho se používá především při změnách formací. | fr |

Capriol.

Co jsou to ty formace? | fr |

Arbeau.

Není naším cílem rozebírat tu válečné umění. Pokud chcete vědět, co jsou formace, podívejte se do knihy, kterou věnoval Ailianos² císaři Hadriánovi. Já vám řeknu jen, že mimo taneční pochody a válečné tance³, o kterých jsme již mluvili, používá bubeník i rychlejší zabubnování složené z černých not, které se hrají silnými údery a připomínají výstřely z arkebuzy⁴; a to tehdy, když se vojáci blíží k nepříteli. Když se pak chtějí pustit s nepřítelem do boje, sevřou řady, jako by byli jeden muž, a skloní k boji své píky a sarissy⁵, čímž vytvoří silnou hradbu, kterou je těžké prorazit a prolomit.

| fr |

Bubeník zatím hraje neustále dvě černé noty v rychlejší dvojné míře, ve stopě, které básníci říkají pyrrhická⁶; a tak postupují: vždy napřed levou nohou, která zaujímá postavení na první notu pyrrhické stopy, a na druhou notu řečené pyrrhické stopy pravou nohou, již přikládají zezadu do postavení k řečené levé noze, aby mohla sloužit jako opora. A tak, skákajíce a tančíce, se pouštějí do boje, jako by buben zpíval:

{Vzhůru, vzhůru, vzhůru, vzhůru, vzhůru, vzhůru.}

| fr |

1. Pasáž není vyloženě jasná. Mohlo by se zdát, že tu Arbeau pro pochodování popisuje opačné natáčení ramen, než je běžné při normální chůzi, při jistém úsilí by se zřejmě dala obhájit i opačná interpretace. Vzhledem k tomu, že natáčení ramen by ale nejspíš nijak neovlivnilo schopnost jednotky pochodovat v sevřeném šiku, přikláním se k tomu, že se zde nehovoří o natáčení, ale o naklánění ramen spolu s trupem způsobeném přenášením váhy při delším pochodovém kroku. [zpět]
2. Zřejmě Aelianus Tacticus, česky Ailianos Taktik, nezaměňovat s Aelianem Claudiem. Řecký taktik prvního století n. l., autor významného vojenského spisu Taktike Theoria. [zpět]
3. V originále nejasná pasáž marches saltations & dances guerrieres, kterou by bylo možné po doplnění interpunkce číst i jako pochody, tance a válečné tance. Ani jedna z variant ovšem nedává modernímu čtenáři příliš smysl. Arbeauovy paralely mezi tancem a pochodováním na nás působí vykonstruovaně, ačkoliv pro obě oblasti důsledně (a poněkud násilně) používá stejnou terminologii. Těžko říct, jestli se v těchto pasážích snaží stavět na odiv svůj všeobecný přehled, nebo zda po vzoru antických pyrrhických tanců vytváří umělé souvislosti mezi dvěma pro nás relativně odtažitými oblastmi. Tanečníci a divadelníci v kapitolách o pochodování najdou jen střípky užitečných informací, o to zajímavější jsou ovšem pro zájemce o vojenskou historii. [zpět]
4. Dobová palná zbraň s dlouhou hlavní podobná mušketě. [zpět]
5. Oba dva výrazy označují dlouhé kopí, obvyklou zbraň pěších jednotek. V tomto případě se zřejmě jedná o synonyma, zatímco píka je slovo soudobé, sarissa odkazuje k dřevcovým zbraním zavedených Filipem II. Makedonským a později rozšířeným po celém helénistickém světě. Je to jen další ukázka Arbeauovy typicky renesanční fascinace antickými vzory. [zpět]
6. Pyrrhická stopa se v antické prosodii skládá ze dvou krátkých dob. [zpět]