Orchesographie: O flétnách

[O flétnách]

Capriol.

Myslím si, že bych teď už dokázal pochodovat a tančit válečné pochodové kroky do rytmu bubnu opravdu dobře. Proč je ale bubeník doprovázen jedním nebo dvěma flétnisty? | fr |

Arbeau.

Malou příčnou flétnu o šesti dírkách, kterou užívají Němci a Švýcaři, nazýváme fifre; a jelikož je vrtaná velmi úzce, do šířky kulky do pistole, má velmi ostrý zvuk. Někteří místo fifre používají flažolet¹ nazývaný arigot; ten má v závislosti na své velikosti větší nebo menší počet dírek: ty lepší mívají čtyři dírky vpředu a dvě vzadu, velmi pronikavý zvuk a můžeme je nazývat malé tibies², protože se původně vyráběly z holenních kostí a nohou jeřábů. Hráči na řečený buben a fifre se nazývají podle svých nástrojů, takže třeba můžeme říct o dvou vojácích, že jeden je buben a druhý fifre nějakého kapitána. | fr |

Capriol.

Jak se na fifre nebo arigot hraje? | fr |

Arbeau.

Flétnisté na něj hrají podle své libovůle a stačí jim, když dojdou do kadence společně se zvukem bubnu; můžeme se nicméně dočíst, že frygická tónina, které hudebníci říkají třetí modus, vyvolává přirozeně vztek³, a že ji používali Lydové, když šli do války. Z dějin víme, že stačilo, aby Timotheos zahrál na svou tibii a Alexandr Veliký hned vyskočil celý rozběsněný a lačný po boji.⁴ Bakchus, velký kapitán zvaný též Dionýsos, naučil své vojáky obklopené ženami z jeho tábora tančit a pochodovat do boje za zvuku bubnu a frygické tibie; a tak porazil Indy, protože Indové se přesouvali v chumlu a zmateně, s křikem a jekotem, takže bylo snadné je od sebe rozdělit, rozprášit a na hlavu porazit. | fr |

Capriol.

Dejte mi nějakou tabulaci pro fifre nebo arigot, jako jste mi dal prve pro buben. | fr |

Arbeau.

Už jsem vám říkal, že hudba pro fifre nebo arigot vzniká podle hráčovy libovůle. Dám vám nicméně malou ukázku, kterou jsem získal od varhaníka M. Ysaaca Hugueta⁵, který ji hraje na spinet v rozsahu od c nebo od h, až do e’.⁶ A v basu místo bubnu hraje palcem levé ruky C a malíčkem týž tón o oktávu níž; hraje je střídavě, oktávu v basu⁷ na první bílou notu a C na pátou, zatímco ukazováčkem stále hraje G’, což dává s řečenou oktávou v basu čistou kvintu a kvartu s řečeným C. | fr |

Capriol.

Mám pocit, rád se ale nechám opravit, že taková kvarta podle hudební nauky není pro použití v basu přijatelná. | fr |

Arbeau.

Máte pravdu, ale to platí jen u čtyřhlasých zpěvů; v tomto případě má být v basu zvuk bubnu, a protože ten nemá žádnou určitou výšku, hodí se, jak jsem vám říkal, ke všemu, a nevadí, když jej spinet napodobuje nelibozvučnými souzvuky. Než vám dám onu tabulaci, ještě vám připomenu, že máme dva způsoby hry na flétnu, jeden s nasazováním, druhý s rolováním: při prvním dělá jazyk hráče té té té, nebo tere tere tere, u druhého, rolovaného, dělá jazyk hráče relé relé relé; mluvím o tom, protože tabulace, kterou vám chci napsat, by se měla hrát s nasazováním, a ne s rolováním. | fr |

Capriol.

Proč by se měla hrát s nasazováním a ne rolovaně? | fr |

Arbeau.

Protože hra s nasazováním je ostřejší a tvrdší, pročež je pro válečný nápěv případnější než hra rolovaná. | fr |

Tabulace pro fifre nebo arigot
ve třetím modu.

| fr |

Capriol.

Jsem za tu tabulaci velmi rád; mám malý arigot a zkusím si ji na něj přehrát. | fr |

Arbeau.

Můžete ji dále rozvíjet dle své libosti a fantazie. A i kdybyste si náhodou představil, že buben hraje ve trojné míře, která se skládá z pěti bílých not a pomlky, můžete si výše vypsanou melodii přizpůsobit tak, že ke každému zabubnování budete hrát o dvě bílé noty méně, někdy na konci kadencí, někdy na začátku a někdy uprostřed; tak, aby nebyla porušena návaznost. | fr |

Capriol.

Ten, kdo rozumí hudbě, to svede to snadno. | fr |

Arbeau.

Rád vám dám ještě jednu ve trojné míře, kterou můžete použít, pokud se vám nebude chtít zdolávat obtíže spojené s upravováním té výše vypsané. I tuto můžete rozvíjet dle libosti. | fr |

Capriol.

Pokud vás potěší podstoupit tu námahu, budu vám zavázán. | fr |

Tabulace pro hru na fifre nebo arigot ve trojné míře.

| fr |

1. Pro terminologii spojenou s hudebními nástroji používanými při hraní do pochodu viz poznámky v kapitole O válečných tancích. [zpět]
2. Arbeau zřejmě myslí římské tibiae, které v souladu s dobovým kontextem považuje za druh flétny. Dnes se obecně má za to, že římské slovo tibia označovalo řecký aluos, tedy nástroj plátkový. [zpět]
3. Teorii antických modů a jejich vlivu na psychiku uvedl v renesanční Francii do širokého povědomí básník a hudební teoretik Pontus de Tyard, člen Plejády. Podrobněji viz Dykast, Roman: Hudba věku melancholie, Praha 2005, str. 182-184. [zpět]
4. Ottův slovník naučný k tomu pod heslem Embatérie dodává: „Embatérie (zvané i enáplion kastáreion), pochodové válečné písně spartské, pískané jasným a silným zvukem na flétny rhythmem anapaestickým. Takt i melodie měly v sobě něco mužného, srdnatost povzbuzujícího, tak že ještě Alexander Veliký cítil se velmi roznícen ke statečnosti, kdykoli mu Théban Timotheos hrál píseň kastorskou. Zvláště pověstny byly [Embatérie] Tyrtaiovy plné válečného ohně, z nichž několik veršů jest zachováno. Spartané pravidelně zpívali písně jeho v táboře po modlitbě stolní, při čemž polemarch dle starého zvyku nejpěknější kus masa dal tomu, kdo nejlépe zpíval.“ [zpět]
5. M. Ysaac Huguet, snad soudobý varhaník v Arbeauově kostele, nepodařilo se o něm zjistit nic bližšího. [zpět]
6. V originále Arbeau označuje tóny podle starého solmizačního systému, jejich výšku určuje podle tzv. guidonské ruky. V českém prostředí tento způsob vysvětluje například Václav Filomates, viz Philomates, Wenceslaus: Musicorum libri quattor, Praha 2003, str. 11-13. [zpět]
7. Pomocí guidonské ruky se dá zaznamenat jako nejnižší tón G’, zřejmě proto Arbeau tón C’ tak složitě opisuje. [zpět]