[O bubnu a jednoručce]
Capriol.
Nemám nejmenší chuť jít do války, ty předpisy pro válečné tance, které jste mi dal, mi ale poslouží při dalším cvičení Langreské domobrany. Přejděme od nich ale dál a poučte mě o tancích společenských. | fr |
Arbeau.
Musím vám napřed říct, že podle bubnu, o kterém jsme mluvili výše, vznikl i jeden menší, kterému se říká ruční tabourin1, dlouhý zhruba dvě malé stopy2 a o průměru jedné, který Isidor3 nazývá půlsymfonie4. Na koncích a blánách se mu přidělávají kroucené provázky, na rozdíl od velkého bubnu5, u kterého se dvojitý provázek dává jen přes jednu blánu. | fr |
Capriol.
K čemu tam ty kroucené provázky jsou? | fr |
Arbeau.
K tomu, aby měl řečený buben pronikavý a bzučivý zvuk, když se do něj uděří paličkou nebo prsty. | fr |
Capriol.
Symfonie ale znamená souzvuk, a ne buben. | fr |
Arbeau.
Řecké slovo symphonia opravdu znamená souzvuk, také se podle něj jmenují symfoničtí hudebníci. Není ale nepřípadné, aby buben nesl toto jméno a byl znám jako symfonie, protože obvykle doprovází jeden nebo více hudebních nástrojů, které podbarvuje a slouží jim jako bas a disdiapason6 ke všem souzvukům; právě on se pravděpodobně používal k doprovodu nástroje nazývaného Chorus, jímž se vzdávala chvála Pánu a o kterém mluví Prorok, když říká: Laudate Dominum in tympano & choro7. V patnácté kapitole Lukáše je starší syn rozhořčen, když zjistí, že se pořádá oslava na počest návratu jeho bratra, při níž je zaříznuto tučné tele a hraje se na symfonii a chorus8. Daniel ve třetí kapitole praví, že Nabuchodonozor rozkázal, aby se všichni klaněli jeho soše, jak uslyší zvuk flétny, šalmaje, pozounu, harfy, žaltáře, symfonie a dalších hudebních nástrojů9. | fr |
Capriol.
Myslel jsem, že slovo chorus se používá pro skupinu tanečníků. | fr |
Arbeau.
Viděl jsem nákres řečeného nástroje Chorus v knize, která popisuje všechny hudební nástroje, byl tam společně se symfonií neboli tabourin, stejně jako s ním dneska spojujeme flétnu nebo velkou tibii. Baskové & Béarňané10 používají ještě jiný tabourin, který drží zavěšený na levé ruce a bubnují na něj prsty ruky pravé; ten má korpus hluboký jen půl stopy, blány o průměru jen malé stopy a po obvodu chrastítka a malé kousky mědi, které vydávají příjemný zvuk: ne strašlivý, jako ty velké, které popisuje Suidas11, když mluví o zvoncích používaných Indy na válečných taženích. Na náš tabourin se ovšem žádná chrastítka nevěší a obvykle se na něj hraje společně s dlouhou flétnou nebo velkou tibií; a na řečenou flétnu může hrát hudebník, co se mu zlíbí, drže ji v ruce levé paže, která přidržuje buben.
Capriol.
Opravdu dokáže zahrát píseň jen jednou rukou? To mi přijde neuvěřitelné, protože mně dělá potíže uhrát rozličné hlasy na devítidírkové flétně i oběma rukama; a navíc se mi zdá nemožné ji touž rukou držet a hrát na ni. | fr |
Arbeau.
Konec se zobcem má hráč opřený v ústech a na druhém konci flétnu přidržuje mezi malíčkem a prsteníčkem; a aby hráči nevyklouzla z ruky, je kromě toho na konci řečené flétny smyčka, kterou se provleče řečený prsteníček, aby ji držel a podpíral. Flétna sama nemá než tři dírky, dvě vpředu a jednu vzadu, a je obdivuhodně sestrojena, protože ukazováčkem a prostředníčkem, které zakrývají dvě přední dírky, a palcem, který zakrývá dírku zadní, lze snadno zahrát všechny tóny a zvuky jejího rozsahu.12 | fr |
Capriol.
To je tedy záhada, kterou si rád nechám při této příležitosti objasnit; pak se můžeme vrátit k tématu. | fr |
Arbeau.
Musíte vědět, že vysoké a dlouhé píšťaly, které mají nízký a rovný naústek, snadno a přirozeně přefukují do kvinty, když se do nich foukne o něco silněji; a když se foukne ještě silněji, skočí až do oktávy. Předpokládejme, že když se do dlouhé flétny fouká jemně, hraje G’, když odkryjeme první dírku, která je zakrytá prostředníčkem, zahraje A’, když odkryjeme ještě druhou dírku, zakrytou ukazováčkem, zahraje H’, a když odkryjeme třetí dírku, která je vzadu a zakrývá ji palec, zahraje C. Poté, když zakryjeme všechny dírky a foukneme silněji, skočí na kvintu a zahraje D. Když při stejném tlaku zvedneme prostředníček, zahraje E, když se pak odkryje ukazováček, zahraje F; poté, když odkryjeme palec, zahraje G; a tak když dále odkrýváme prsty a foukáme příslušnou silou, můžeme zvedat tón ještě výš. | fr |
Capriol.
Zahrál jste to oktávové G odkrytím palce, takže když zakryjete všechny dírky, dostanete A. | fr |
Arbeau.
Se všemi zakrytými zahraje také oktávu, protože tyto flétny přirozeně se všemi zakrytými dírkami přefukují do kvinty, pak do oktávy.13 | fr |
Capriol.
Když Terentius píše, že se komedie Dívka z Andru hrála na Claudiovy nestejné tibie, měl na mysli ty flétny, o ktreých jste hovořil? | fr |
Arbeau.
Věřím, že ano, protože na antických sochách vídáme jednu osobu hrát naráz na dvě flétny, z nichž jedna byla delší a hrála níž, druhá byla kratší a hrála výš14. Ta větší se držela v levé ruce a ta menší v pravé. Podle mého soudu se tak držely, protože řečenou pravou rukou se lépe a snadněji hrály horní kadence. Vzpomínám si, že jsem jednou viděl hráče na dvojitou flétnu pocházejícího z Mont Saint‑Claude, kterou Ptolemaios nazývá horou Juras15. Jedna z jeho fléten byla kratší a hrála tercii nad tou větší; a když se na ně hrálo oběma rukama, zněly v harmonickém souzvuku. | fr |
Capriol.
Valerius Maximus v oddíle o starých institucích16 mluví o škole pro hráče na tibie.17 | fr |
Arbeau.
Ta škola byla něco jako městská hudba, a hrálo se v ní na různé tibie, některé jako ty, o kterých jsme mluvili, jiné devítidírkové, další s rákosovými plátky, které se zvukem blíží trubkám podobně jako naše šalmaje, o kterých mluví Horatius, když říká: Tibia non ut nunc oricalcho cincta, tubeque Æmula.18 | fr |
Capriol.
Šalmaje se opravdu trochu podobají trubkám; a když ty velké, které hrají v basové oktávě, znějí společně s těmi malými, které hrají v oktávě vysoké, tvoří to příjemný souzvuk. | fr |
Arbeau.
Tato dvojice se hodí, když potřebujete hrát opravdu hlasitě, například na vesnických slavnostech a velkých sešlostech. Kdyby ale měla doprovázet flétnu, zvuk řečené flétny by úplně zanikl: tu je lepší doprovodit na tabourin nebo na velký buben. | fr |
Capriol.
Může se tedy na velký buben hrát i ke společenským tancům? | fr |
Arbeau.
Jistě; nejlépe s řečenými šalmajemi, které mají silný a pronikavý zvuk a silně se do nich fouká.
Capriol.
Vraťme se tedy k tabourin a k tanci. | fr |
Arbeau.
Za časů našich otců byl tabourin doprovázený dlouhou flétnou nejoblíbenější nástroj, protože jediný hráč obsloužil oba naráz a vytvářel tak celou symfonii a souzvuk, aniž by bylo potřeba dalších hráčů, jako jsou houslisté a podobně; dnes ale chtějí i ti nejprostští řemeslníci mít na svatbě šalmaje a pozouny. | fr |
- V orig. tabourin à main. Terminologie renesančních bubnů je spletitá. Tabourin nejčastěji označuje delší buben se dvěma blánami a struněním přes jednu z nich, tedy jakýsi renesanční virbl, v anglické terminologii je jeho ekvivalentem (obvykle s mělčím korpusem) dodnes v lidové hudbě používaný tabor. Je to právě tento buben, na který se nejčastěji hraje jednou rukou nebo paličkou, aby druhá mohla obsluhovat další nástroj, v drtivé většině případů jednoruční flétnu. Arbeaův tabourin à main zřejmě nepatří k nejobvyklejší renesančním bubnům, může se jednat i o snahu přitakat za každou cenu Isidorovi ze Sevilly (viz dále). Buben, o kterém bude v textu řeč především, často v souvislosti s jednoruční flétnou, je výše popsaný tabourin, ačkoliv jej Arbeau často označuje pouze jako buben (tambour). [zpět]
- Malá stopa je o několik palců kratší než běžná, nicméně vzhledem tomu, jak je relativní velikost stopy samotné, nejedná se ani tady o nijak přesnou veličinu. [zpět]
- Isidor ze Sevilly, učenec a biskup žijící na přelomu šestého a sedmého století n. l., mimo jiné autor populární středověké encyklopedie Etymologiarum sive Originum libri XX. [zpět]
- V originále moityé de simphonie, doslova tedy polovina symfonie. Význam slova se dále v textu obšírně rozebírá. [zpět]
- V orig. grand tambour, vzhledem k tomu, že velké pochodové bubny obvykle strunění neměly, se nejspíš jedná opět o tabourin. [zpět]
- Vitruvius popisuje disdiapason v De architectura V, 4 jako rozdíl dvou oktáv a řadí jej mezi harmonické intervaly. Arbeau zřejmě využívá termínu volněji, pro zvuk hlubší než je běžný hlasový rozsah basu. [zpět]
- Žalm 150, 4: laudate eum in tympano et choro, v kralickém překladu: “Chvalte jej na buben a píšťalu”, v ekumenickém dokonce: “chvalte ho bubnem a tancem”. Julia Sutton v poznámce k anglickému překladu tvrdí, že se jednalo o dudy (Arbeau, Thoinot: Orchesography, New York 1967, str. 213.). [zpět]
- Lukáš 15, 25: “Erat autem filius eius senior in agro et, cum veniret et appropinquaret domui, audivit symphoniam et choros”, v kralickém překladu “Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.” [zpět]
- Daniel 3, 5: “in hora, qua audieritis sonitum tubae et fistulae et citharae, sambucae et psalterii et symphoniae et universi generis musicorum, cadentes adorate statuam auream, quam constituit Nabuchodonosor rex.” Kralický překlad: “Jakž uslyšíte zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padněte a klanějte se obrazu zlatému, kterýž postavil Nabuchodonozor král.” Ekumenický: “Jakmile uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny, dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnete a pokloníte se před zlatou sochou, kterou postavil král Nebúkadnesar.” Biblické překlady se u terminologie hudebních nástrojů shodnou jen zřídka, hebrejština i aramejština staví překladatele vždy před složité otázky. Arbeau navíc očividně vychází z latinského znění. [zpět]
- Bearnois, obyvatelé kraje Béarn, léna gaskoňských vévodů v jihozápadní francii, které za časů Arbeaua spadalo pod Navarru. [zpět]
- Súda, byzantská encyklopedie z desátého století n. l. Název Suidas bývá používán, mluví-li se o jejím domnělém autorovi. [zpět]
- Pohodlný rozsah přefukovaných jednoručních fléten je nóna v diatonické stupnici, což pro většinu lidových a tanečních melodií postačuje. Zkušení hráči dokáží obsáhnout rozsah větší a zahrát bezpečně i většinu půltónů. [zpět]
- Arbeau tu není zcela přesný. Ve skutečnosti přefukované flétny se všemi zakrytými otvory přefukují napřed o oktávu, dál kvintu a ještě dál o kvartu. V praxi to znamená, že jsou schopné zahrát ještě čtyři tóny v oktávě pod tónem, který Arbeau bere jako základní – v tomto případě, kdy je pro Arbeaua základním tónem G’, by se jednalo o G”, A”, H” a C”. Pokud se ale nehraje skladba určená přímo pro jednoruční flétnu, využijí se tyto tóny málokdy, protože nevytvářejí se zbytkem rozsahu nástroje spojitou tónovou řadu nezbytnou pro obvyklé taneční melodie. [zpět]
- Dnes se tibiae obecně považují za plátkové nástroje (to samozřejmě jen ze soch není poznat), takže se o dvě jednoruční přefukované flétny zřejmě nejednalo. Jelikož hlavní rozdíl mezi tibiae a flétnami je ale ve tvorbě tónu a ve zvuku, princip hry mohl být poměrně podobný. [zpět]
- Saint‑Claude se opravdu nachází v dnešním pohoří Jura. Podobné lidové flétny jsou v horských oblastech běžné po celém světě. U nás se tradice různých dvojaček v hrubých obrysech odpovídajících Arbeauovu popisu udržela například v Beskydech. [zpět]
- Valerius Maximus, římský spisovatel prvního století n. l., autor dochované sbírky Factorum ac memorabilium libri IX (Pamětihodné činy a výroky v devíti knihách). [zpět]
- Zmiňovaná pasáž ve Factorum ac memorabilium libri IX 2, 1, 10. [zpět]
- ”Nebyla pobita kovem (jak nyní je) píšťala, s trubkou / nemohla závodit” Horatius, De arte poetica 202-3, přel. R. Mertlík. [zpět]
Komentáře