[Kroky do gaillarde]
Arbeau.
Představme si, že na začátku gaillardy drží tanečník dámu za ruku. Ve chvíli, kdy hudebníci začnou hrát, udělá poklonu čili reverence, a když tuto poklonu dokončí, srovná se do krásného a případného postoje. Poklona se dělá tak, že přidržíte levou nohu pevně na zemi, pokrčíte koleno1 pravé nohy, přesunete špičku prstů pravého chodidla za řečenou levou nohu smekaje baret nebo klobouk a zdravě svou dámu a společnost, jak vidíte na tomto vyobrazení.
Když poklonu dokončíte, napřímíte opět tělo a znovu pokryjete hlavu, přitáhnete zpět řečenou pravou nohu a dáte a postavíte obě nohy tak, aby byly spojené, čemuž se říká pieds joincts; toto postavení považujeme za případné, když jsou nohy položené tak, že je jedna vedle druhé, jak můžete vidět na vyobrazení níže, chodidla na něm směřují přímo a rovnoměrně nesou tanečníkovo tělo.
{spojené nohy}
A když se přihodí, že jedno chodidlo zůstane v přímé poloze, aby neslo celou váhu těla, a pata druhé nohy se přimkne k první a prsty se vytočí šikmo, říká se tomuto postoji nohy spojené šikmo, tedy pieds joincts oblique. Jsou ho dva druhy, tedy: noha připojená šikmo vpravo, když se odlehčí šikmo pravá noha a když tělo tanečníka nese přímá levá; druhý se jmenuje noha připojená šikmo vlevo, když se šikmo odlehčí levá noha a tanečníkovo tělo nese noha pravá. | fr |
Capriol.
Neřekl jste mi, jak moc má být ta noha šikmo. Neptám se na to bezdůvodně: geometři totiž tvrdí, že mezi dvěma přímkami svírajícími pravý úhel je nekonečně mnoho přímek šikmých. | fr |
Arbeau.
To je ponecháno tanečníkově libovůli, takže když se mu zlíbí, může dát volnou nohu v pravém úhlu k noze, která nese tělo, nebo i jakkoliv jinak blíž, ale zase ne tak, aby se tím řečená noha znovu spojila s tou první. Pokud by ale chtěl přesáhnout pravý úhel, přirozená ohebnost nohou to nedovolí. Zde máte nákres řečeného pohybu šikmo spojených nohou.
{noha připojená šikmo vpravo / noha připojená šikmo vlevo}
Tyto pohyby spojených nohou by vás mohly dovést k tomu, že existují i pohyby opačné, kterým říkáme rozkročené nohy neboli pieds largis, jež se také dělají s oběma nohama na zemi nesoucíma rovnoměrně váhu těla, ale místo toho, aby byly spojené, jsou jedna od druhé úplně vzdálené. Nejsou ale roztažené přehnaně a násilně jako nohy Kolosu znázorňujícího sochu Slunce, jejž z mědi odlil Colossus neboli Chares2, žák Lyssipa žijící na Rhodu. Tento Kolos byl vysoký sedmdesát loktů3, což je v přepočtu asi sto pět našich Langreských stop, a měl nohy rozkročené nejdál, jak by bylo přirozeně možné, takže mezi nimi mohly snadno projíždět lodě. | fr |
Capriol.
Nebyl zahrnut mezi divy světa bezdůvodně a je velká škoda, že padesát šest let poté spadl při zemětřesení. Byl bych ho rád viděl, abych vyzkoušel, jestli je pravda, co se píše, tedy že se našlo jen málo lidí, kteří dokázali rukama obejmout jeho palec. Ale dosti o tom, rozumím tomu, co chcete říct o tom, jak se rozkročené nohy mají dělat, tedy že nemají být rozkročené a oddálené příliš, ale ani příliš blízko u sebe nebo spojené.
{rozkročené nohy}
Arbeau.
Tento pohyb a postoj rozkročených nohou se také dělá tak, že váhu těla nese jen jedna noha a druhá se odlehčí a dá šikmo, což se může udělat dvěma způsoby, tedy: když jsou nohy rozkročené, pravá noha se odlehčí šikmo a levá nese tělo tanečníka, tomu se říká nohy rozkročené šikmo vpravo; druhý způsob se dělá opačně, tedy když se šikmo odlehčí levá noha a tělo nese pravá, tomu se říká nohy rozkročené šikmo vlevo.
{nohy rozkročené šikmo vpravo / nohy rozkročené šikmo vlevo}
Capriol.
Nabídl jste mi šest různých postojů a pohybů; které z nich shledáváte nejpřípadnějšími? | fr |
Arbeau.
Ty, při kterých je jedna noha šikmo, mi přijdou krásnější, protože na antických medailích a sochách vidíme, že kontraposty jsou umělečtější a příjemnější. Pokud jde o spojené nohy nebo o nohy rovnoměrně ukročené, cítíme v jejich postoji něco ženského; a stejně jako je nevhodné, aby dáma vypadala mužně, měl by se muž vyhnout zženštilým posunkům. To můžete pozorovat na pokloně neboli reverence, protože při té muži svižně zakříží nohu, zatímco dámy se jemně pokrčí v kolenou a zase narovnají. A když už jsem se dostal k pokloně, rád bych vám ještě řekl, že tyto pozdravné poklony, které děláme na začátku, na konci a občas i uvnitř tanců, se nezahrnují mezi pohyby gaillardy4; spadají tam ovšem dvě poklony vazebné neboli reverences passagieres, tedy ty, jichž se používá v některých gaillardových vazbách. | fr |
Capriol.
Jaký je mezi těmi vazebnými a pozdravnými rozdíl? | fr |
Arbeau.
Při vazebné pokloně se nesmeká baret nebo klobouk, jinak se dělá téměř stejně: pokrčením kolena a zakřížením nohy; to se ale provádí rychleji, což časem pochopíte lépe. A jsou jí dva druhy: při prvním nese tělo levá noha a pravá se zakřižuje, tomu se říká pravá vazebná poklona neboli reverence passagiere droicte, druhý způsob je ten, že tělo nese pravá noha a zakříží se levá, tomu se říká levá vazebná poklona neboli reverence passagiere gaulche.
{pravá vazebná poklona / levá vazebná poklona}
Abych pokročil ve výčtu kroků a pohybů, řeknu vám, že máme pohyb, kterému se říká překřížená noha, to jest pied croisé, při němž usadíme jednu nohu, aby nesla tělo, a zároveň
pozvedneme druhou nohu do vzduchu před holeň. Dělá se to dvěma způsoby, tedy tak, že tělo nese levá noha a pravá je zkřížená ve vzduchu před řečenou levou, tomu se říká překřížená pravá noha neboli pied croisé droict, nebo naopak, kdy tělo tanečníka nese pravá noha a levá je překřížená ve vzduchu před řečenou pravou, tomu se říká překřížená levá noha neboli pied croisé gaulche.
{překřížená pravá noha / překřížená levá noha}
Capriol.
To už je dost druhů posunků a pohybů. | fr |
Arbeau.
Jak vidím, nemůžete se dočkat, až se budete moci pustit do pětikroku. Není ale zbytí, musíte trpělivě vyslechnout, jak se dělají všechny pohyby. Sám přece víte, že v gramatice žák napřed musí vstřebat množství slov, sloves a dalších složek řeči, a teprve pak se je učí správně skládat k sobě. Stejně je tomu v tanečním umění: napřed musíte umět množství příslušných pohybů, pak snadno všechno obsáhnete díky zápisu, který dostanete v podobě tabulace. | fr |
Capriol.
Cožpak bych si nemohl, až budu znát příslušné pohyby, skládat vazby podle vlastní fantazie? | fr |
Arbeau.
To byste mohl, ale neměl byste se je učit dřív, než to proberete s dobrými tanečníky5. A je jistě lepší si osvojit vazby již vymyšlené a uznávané, protože v některých vazbách je jistá ladnost, kterou v jiných nenajdete. | fr |
Capriol.
Pokračujte tedy, pokud je vám libo, zbytkem pohybů. | fr |
Arbeau.
Někdy, usadivše a postavivše jednu nohu, aby nesla tělo, nakročíme6 na špičku prstů druhé nohy, proti té, která je na zemi. A tomuto pohybu se říká přídup nohou7 neboli marque pied, tedy marque pied droict, když řečené nakročení provede pravá noha, a marque pied gaulche, když řečené nakročení provede levá noha.
{přídup pravou nohou / přídup levou nohou}
Když naopak nakročíme na patu jedné z nohou, zatímco na druhou jsme usadili, aby zůstala pevná a nesla tělo toho, kdo tančí, říká se tomuto pohybu buď přídup pravou patou čili marque‑tallon droict, když se vykonává patou pravé nohy, nebo přídup levou patou čili marque‑tallon gaulche, když se zapojí pata nohy levé.
{přídup pravou patou / přídup levou patou}
Capriol.
Pokud jde o jméno pohybu přídup patou, přijde mi velmi případné, ale pak byste býval měl pojmenovat předcházející pohyb přídup špičkou8, a ne přídup nohou. | fr |
Arbeau.
Máte pravdu a můžete mu tak říkat, pokud chcete. Já jsem si jej přejmenoval, protože výraz přídup špičkou je hrubější a hůře se vyslovuje než výraz přídup nohou. | fr |
Capriol.
Poláci podle toho, co jsem slyšel, chodí po špičkách běžně. | fr |
Arbeau.
Mají paty podepřené a zvednuté korkem nebo železem vloženým do bot, a přesto dokáží běhat stejně rychle jako my; ostatně když se podíváte zblízka, zjistíte, že všechna zvířata až na výjimky kráčejí tímto způsobem;
a proto se Poláci zdají být o dva nebo tři prsty větší, než jsou.
Abychom se ale vrátili k pohybům gaillardy, vězte ještě, že je jistý pohyb a postavení nohou, kterému říkáme kopnutí nebo greve, což znamená holeň, při němž tanečník usadí jednu nohu, aby nesla tělo, a druhou zvedne vpřed do vzduchu, jako kdyby chtěl někoho kopnout. A tento pohyb se dělá dvěma způsoby: když se zvedne pravá noha, říká se tomu pravé greve, a když se zvedne noha levá, říká se tomu levé greve.
Někdy se noha nezvedne víc než jen kousek od země a vpřed se nevysune vůbec nebo jen málo; a tomu se říká pravá noha ve vzduchu, tedy pied en l’air droict, když se zvedne pravá, nebo levá noha ve vzduchu, tedy pied en l’air gaulche, když se zvedna noha levá. Pro oba řečené druhy pohybů vám poslouží jedno vyobrazení, jen si musíte pamatovat, že když v tabulaci najdete pied en l’air, musíte řečený pohyb dělat téměř u země a tak jemně, jako by ho dělala dáma; a právě tyto kroky a pohyby používáme, když se tančí tourdion. A když v řečené tabulaci najdete slovo greve, řečený pohyb se musí dělat velmi vysoko a směle. | fr |
Capriol.
Zkusím si tuto radu důkladně zapamatovat, a stejně tak i důvod, pro který jste mi ji dal, tedy že když tančíme tourdion, držíme dámu stále za ruku, takže kdo by tančil řečený tourdion příliš hrubě, přivodil by řečené dámě značně nepohodlné otřesy9. | fr |
Arbeau.
Dnes už tanečníci neberou ve všech těch voltách a jiných podobně lascivních a zvrhlých tancích, které vešly v užívání, na dámy tak počestné ohledy, naopak je v nich nutí skákat takovým způsobem, že často odhalí koleno, pokud si nedají ruku na sukni, aby tomu zabránily. | fr |
Capriol.
To mi nepřijde ani krásné ani mravné, pokud se tak netančí s nějakou pěknou služtičkou. | fr |
Arbeau.
Nesmím zapomenout dát vám později tabulaci, abyste si to mohl vyzkoušet. Zatím se podívejte na vyobrazení pohybů greve neboli kopnutí a nohy ve vzduchu neboli pied en l’air.
{pravé greve nebo pravá noha ve vzduchu / levé greve nebo levá noha ve vzduchu}
Řečený pohyb greve se někdy dělá a začíná i tak, že tanečník usadí a umístí jednu nohu na místo nohy druhé, zatímco se řečená druhá noha zvedne vpřed do vzduchu; a tomu to pohybu se říká entretaille neboli podseknutí a jsou ho také dva druhy, jako byly dva druhy greve, tedy: levé podseknutí čili entretaille gauche, ze kterého vzejde pravé greve, a pravé podseknutí čili entretaille drocit, ze kterého vzejde levé greve. | fr |
Capriol.
Rozumím tomu: není to než ten samý pohyb, až na to, že začíná oním podseknutím. | fr |
Arbeau.
Pohyb opačný ke greve se dělá tak, že se tanečník usadí na jednu nohu, aby nesla tělo, a druhou nohu zvedne dozadu; a tomuto pohybu se říká zakopnutí neboli ruade: buď pravé zakopnutí, když se dozadu pozvedne pravá noha, nebo levé zakopnutí, když se dozadu zvedne levá noha.
{pravé zakopnutí / levé zakopnutí}
Když se jedna noha zvedne stranou od té druhé, tedy ne vpřed jako při greve a ani vzad jako při zakopnutí neboli ruade, říká se tomuto pohybu ru de vache, tedy kravský kopanec, protože krávy kopou tímto způsobem stranou, a ne vzad jako koně. A jsou ho také dva druhy: pravý kravský kopanec, při kterém se levá noha usadí, aby nesla tělo, a zvedne se pravá noha, a levý kravský kopanec, při kterém se usadí pravá noha, aby nesla tělo, a zvedne se noha levá. | fr |
Capriol.
Tento kravský kopanec se asi příliš nevyužívá, že? | fr |
Arbeau.
Opravdu se provádí jen zřídka, nemohl jsem ho ale opomenout, abych nevynechal nic, co se týká našeho tématu, tedy pohybů a kroků do gaillardy, které se navíc nepoužívají jen v gaillardě, ale i v dalších tancích, o kterých promluvíme později. | fr |
Capriol.
Že jste nic neopomněl nám tedy bude k užitku, až budeme pojednávat o řečených dalších tancích. | fr |
Arbeau.
Bude je ale někdy potřeba lehce upravit. | fr |
Capriol.
A to jak? | fr |
Arbeau.
To vám řeknu, až přijde čas. Zatím se podívejte na vyobrazení dvou druhů kravských kopanců, o nichž jsem vás právě poučil.
{pravý kravský kopanec / levý kravský kopanec}
Když se naráz obě nohy usadí a položí na zem, jedna vpřed a druhá vzad, obě rovnoměrně nesouce tanečníkovo tělo, tento postoj a pohyb se jmenuje pozice neboli posture; a obvykle se jím provádějí kadence. Dělá se na dva způsoby: když je vpředu pravá noha, říká se mu pravá pozice čili posture droicte, když je vpředu levá noha, říká se mu levá pozice čili posture gaulche. Pokud jde o postures, je tu ještě jedna maličkost, a to že řečené postures jsou ladnější, když se dělají tak, že se zadní noha pokládá na zem o chvíli dřív než ta přední, protože když položíme obě naráz, vypadá to, jako by někdo upustil na zem pytel zrní.
{pravé postavení / levé postavení}
Capriol.
Povšiml jsem si, že při všech těch výše zmíněných pohybech je stále jedna z nohou na zemi, někdy dokonce obě dvě. | fr |
Arbeau.
Máte pravdu; a ty, které mají na zemi jen jednu nohu, jsou dozajista křepčejší. Máme ale ještě pohyb, který se jmenuje skok neboli sault, jenž se dělá tak, že se obě nohy naráz zvednou do vzduchu, což je ještě křepčejší. Musíte ale vědět, že skoků jsou dva druhy, tedy hlavní skok čili sault majeur a malý skok čili petit sault. Pokud
jde o malý skok, ten je dílem a součástí pohybů a nijak se nezaznamenává do tabulace, která je zachycuje. | fr |
Capriol.
Teď vám vůbec nerozumím. | fr |
Arbeau.
Představte si, že stojíte se spojenýma nohama. Když vás tabulace vyzve, abyste udělal pravé greve neboli kopnutí, jak to provedete? | fr |
Capriol.
Nechám tělo na levé noze a pravou nohu zvednu dopředu do vzduchu. | fr |
Arbeau.
Skutečně bylo možné udělat pravé greve takto, ale nebylo by to křepké; proto místo abyste nechal levou nohu na zemi, je potřeba ji tam znovu položit. A proto je nezbytné udělat na řečené levé noze malý skok a greve udělat ve stejnou chvíli nohou pravou. Když si to vyzkoušíte, pochopíte, že řečený skok je, jak jsem řekl, součástí řečeného pohybu greve. A právě tak je potřeba používat řečený malý skok ve všech dalších krocích a pohybech, ve kterých se jedna noha zvedá do vzduchu. Právě proto jsem vám říkal, pokud si vzpomínáte, že je potřeba nohu usadit a postavit se na ni. Když vám budu zapisovat gaillardu do tabulace, vynechám z tohoto důvodu řečený malý skok a vypíši vám jen řečené kroky a pohyby, do kterých je zahrnutý a započítaný. | fr |
Capriol.
Co je to ten velký skok10? | fr |
Arbeau.
To je samostatný pohyb, který předchází kadenci, a do tabulace gaillardy ho budu zapisovat pomlkou na místě jedné ze šesti černých not liché míry, ze kterých se gaillarda skládá, jelikož řečený velký skok trvá stejně dlouho jako zbylých pět kroků nebo pohybů. | fr |
Capriol.
Aby tedy člověk udělal pětikrok patřičně dlouhý, je potřeba čtyř pohybů, pak jednoho hlavního skoku neboli sault majeur, pak posture čili pozice. | fr |
Arbeau.
To je pravda, když se dělá kadence, které hudebníci říkají clausulam. Najdou se ale tanečníci tak zruční, že dělajíce řečený hlavní skok rozhodí nohy ve vzduchu; a tomuto rozhození se říká capriola neboli kozeleček, jak vidíte na vyobrazení níže. Je nicméně třeba ji udělat tak obratně, aby přesně vyústila v posture, kterou se obvykle po hlavním skoku dělá řečená kadence.
{capriola neboli kozeleček}
Capriol.
Ochotně se této capriole naučím, protože nese moje jméno. Čemu ale říkáte kadence? | fr |
Arbeau.
Kadence není nic jiného než hlavní skok čili sault majeur následovaný posture, tedy pozicí. Znáte to i z písní, při kterých hudebníci na předposledním akordu malinko posečkají, a teprve pak zahrají akord poslední, aby zakončili jemně a harmonicky; stejně tak je hlavní skok ticho nohou a zastavení pohybů, aby pozice, která jej následuje, byla ladnější a příjemnější. K tomu ještě musíte vědět, že kdyby tanečník nedělal tento skok, musel by na každou ze šesti černých not gaillardy udělat pohyb, kterých by tak bylo šest; a tak by mu kadence připadla pokaždé na stejnou stranu, což se nestane právě díky řečenému skoku, který zajistí, aby byl pohybů a kroků lichý počet a kadence tak připadla vždy napřed na jednu stranu, pak na druhou. | fr |
Capriol.
Čemu by vadilo, kdyby kadence připadla pokaždé na stejnou stranu? | fr |
Arbeau.
Copak nevíte, že z rozmanitosti pramení potěšení a že opakování stejného je únavné, jak říká staré úsloví crambe repetita11 a tak často citovaný verš z Horatia:
Ridetur chorda qui semper oberrat eadem.12 | fr |
Capriol.
Dělá se kadence vždy na šestou černou notu? | fr |
Arbeau.
Obvykle a nejčastěji, ale je pravda, že je k tomu ještě potřeba něco poznamenat. To ale udělám, až se k tomu dostaneme, zatím vám řeknu jen, že když tanečník udělá šest postavení a pohybů nohama na všech šest not a přejde a odloží kadenci až na dvanáctou notu, maje na paměti, aby udělal skok na pomlku na jedenácté, vznikne mu tak vazba jedenácti kroků. A když se řečenému tanečníkovi zachce, přejde a odloží kadenci až na osmnáctou notu a udělá pomlku na hlavní skok čili sault majeur na sedmnácté notě, a tak vznikne vazba sedmnácti kroků; tanečník může dále přecházet a odkládat kadenci na čtyřiadvacátou, třicátou nebo šestatřicátou notu, dělaje tak vazbu třiadvaceti, devětadvaceti nebo pětatřiceti kroků. Neradím vám ale, abyste toho využíval, protože přihlížející by mohlo omrzet čekat tak dlouho na řečenou kadenci a mysleli by si, že jste se pomátl na rozumu. Navíc je pravda, že při tak dlouhých vazbách snadno vynechá paměť. | fr |
Capriol.
Jsou to už všechny kroky, postavení a pohyby, které v gaillardě se používají? | fr |
Arbeau.
Rozhodně ty, které jsem si v tuto chvíli dokázal vybavit. Když si při sledování dobrých tanečníků gaillardy všimnete, že dělají nějaké jiné, zapište si je a pojmenujte, jak se vám zlíbí. | fr |
Capriol.
Poklonil jsem se tedy, pokryl znovu hlavu a stojím v případném postoji drže dámu za ruku. Odkud mám nyní začít? | fr |
Arbeau.
Budete řídit své kroky a pohyby podle tabulace, kterou si vtisknete do paměti. Nabádám vás ale, abyste byl uměřený, tedy tančil při zemi, prováděl pětikrok jemně, jako byste tančil tourdion, a mimo to abyste napřed s dámou v držení obkroužil sál, dokud nebudete připraven oddálit se dělaje congé, pak ji nechte odtančit a začněte tančit pětikrok o něco výš, až dokud se nedostanete před ni. A pak křepce dělejte vazby dle libosti. Protože kdybyste na začátku skákal příliš křepce, vypadalo by to, jako byste chtěl, jak se říká, lámat jitrnici přes koleno13. | fr |
Capriol.
Viděl jsem, že se mnozí před tím, než vykročí a začnou tančit, dlouze parádí. | fr |
Arbeau.
To neschvaluji, proti takovým namířil Básník následující verš:
Quid dignum tanto feret hic promissor hiatu.14 | fr |
- V orig. pliant le jarret, doslova ohnete podkolení. [zpět]
- Chares z Lindu, sochař z přelomu třetího a čtvrtého století př. n. l. [zpět]
- Loket měří obvykle jeden a půl stopy, což v tomto případě potvrzuje i následující Arbeauův výpočet. [zpět]
- Arbeau používá výrazu mouvements gaillards, což by se dalo přeložit doslova jako křepké pohyby. Není zcela jasné, jestli tím myslí přímo pohyby používané v gaillarde, nebo jen zdůrazňuje, že se pozdravné poklony provádějí pomalu. Překlad se vzhledem ke kontextu přiklání k jasnému vyslovení první varianty, nicméně v originálním znění jsou do jisté míry obsažené obě. [zpět]
- V originále: „Mais il ne vous y fauldroit pas arrester, que ne les eussiez communiquez aux bons danceurs:“ Věta má tolik záporů a podmínek, že je velmi obtížné stanovit její přesný význam. Pro smysl celého odstavce nicméně naštěstí není zásadní. [zpět]
- Arbeau tu opět výjimečně používá sloveso marcher, které v sobě nese konotace důrazného pohybu. [zpět]
- Nejedná se ovšem o dupnutí, spíš o přiložení nohy k noze, podrobněji viz glosář. [zpět]
- V originále marque arteil. Capriolovi se celkem pochopitelně nepozdává, že z logiky jazyka nadřazený termín marque pied, tedy přídup nohou, stojí vedle podřízeného pojmenování marque talon, tedy přídup patou. [zpět]
- Originál je na tomto místě špatně nečitelný, vzhledem ke kontextu je nejpravděpodobnější čtení sargot, tedy otřes, náraz a pod. [zpět]
- Arbeau zcela nahodile a zaměnitelně používá termíny sault majeur čili hlavní skok a grand sault čili velký skok. [zpět]
- ”occidit miseros crambe repetita magistros.”, Juvenalis, Satiry 7, 154. V překladu Z. K. Vysokého: “chudák učitel zajde, jsa přecpáván stále touž kaší.” [zpět]
- „[…] jako je pro smích/ hudebník, který vždycky se přehmátne na téže struně.” Horatius, De arte poetica 355-356, přel. R. Mertlík. [zpět]
- V orig: rompre l’andouille au genoil, staré francouzské přísloví zhruba stejného významu jako naše brát na komára bambitku. [zpět]
- ”Co as ten chvástal nám přinese hodného takových slibů?” Horatius, De arte poetica 138, přel. R. Mertlík. [zpět]
Komentáře