aneb
diachronní lexikologikcé zamyšlení nad tím, co je to za klauni a vo co tady jako komu jde
čili
krátký úvod k dlouhým povídáním
Stydím se. Dlouhodobě a hluboce. Pamatuju si, jak jsem ještě hluboko v uhrovité pubertě hrdě třímal svůj první meč s láskou vlastnoválcově za studena vyhotovený panem Kronďákem a říkal si, že jsem konečně ten historický šermíř. Nic mi nevadilo, že meč je hnusné pádlo a z nepochopitelných důvodů zahrnuje kariéra rytíře i oblékání elasťáků od vietnamských stánků a pytlů sešitých z prostěradel. Ale s tím vším už se moje svědomí docela srovnalo. Bohužel někdy tou dobou jsem byl dostrkán na taneční kurzy MgA. Zuzany Dostálové. A zhruba od té doby se stydím za český historický tanec. A taky vlastně nevím, co ta dvě slova znamenají.
Značná část šermířů od elasťáků postupně zmoudřela k šitým nohavicím, varkoče nahradily prošívanice a pár odvážlivců dokonce zjistilo, že místo zipu se dají na mnoha místech použít tkaničky. Paralelně s tím většina z nich začala tvrdit, že s historickým šermem vlastně nemají nic společného. Že se věnují living history nebo jsou spolkem vojenské historie. Tak nějak cítili, že se to sousloví vyprázdnilo či zaneřádilo a v očích a hubách široké veřejnosti pořád ještě označuje ty prostovlasé Conany, co kolem sebe s řevem mávají dvěma dvouručními sekerami, a útloboké elfy s lukem na špejle.
Historický tanec je za šermem tak patnáct, dvacet let pozadu. Dámské silonky jsou tu na renesančních kavalírech stále posledním výkřikem módy a španělské pirátské baroko se vyrábí ze sukně na flamenco, třírohého klobouku a písničky od Gothartu. A tance samotné mají v drtivé většině případů s historií pramálo co společného. Často mají pramálo co společného i s tancem. Takže co se pod tím označením vlastně skrývá?
Jazyk se někdy chová jako prodejná děvka. Myslíte si třeba, že šlehačka ve spreji je prostě šlehačka ve spreji. Jenže při bližším ohledání zjistíte, že se ta tři slova zafixovala jako termín pro tajemnou hmotu, která nemá se šlehačkou až zas tak moc společného, ježto se to skládá převážně ze ztuženého rostlinného tuku. Z dálky vypadá dost podobně, to je fakt. Ale chutná tak nějak řídce. A když uděláte tu chybu a přečtete si složení, většinou nevíte, jestli se na záchodovou mísu posadit nebo do ní strčit hlavu. S českým historickým tancem je to dost podobné.
Jazyk má taky značnou setrvačnost. V zásadě nemá cenu lidi přesvědčovat, aby ztuženém rostlinnému tuku ve spreji neříkali šlehačka. Nejspíš se to neujme. Stejně tak už si ani v nejmenším nemyslím, že má cenu snažit se někomu vysvětlit, že by se tomu pohybování v podivuhodných kostýmech nemělo říkat historický tanec. Vedl jsem na tohle téma několik dlouhých hovorů, které mě donutily uznat, že argumenty typu scénický tanec nezní tak dobře a historicko-scénický tanec je moc dlouhý jsou skutečně neprůstřelné. Byl bych ale rád, kdyby se podařilo ty hloubavější ze čtenářů přesvědčit, že má smysl, aby se při konzumaci či nákupu někdy podívali i na to složení. Často se podivíme.
Většina souborů si bohužel s etiketami na svých tanečních výrobcích nedělá příliš starostí. Jak má prostý spotřebitel poznat, že to, co se v propagačních materiálech označuje termínem šlechtická gotika, ve skutečnosti znamená rok a půl stará z prstu vycucaná choreografie na finskou pseudolidovou píseň napsanou léta páně 2002? Těžko. Na druhou stranu to nemusí znamenat, že ta choreografie je ošklivá, vlastně může být i nádherná a tančená s bravurou a lehkostí. Stejně jako někomu může víc chutnat lehká rostlinná náhražka šlehačky než šlehačka původní. Jen by mělo být všem jasné, co je co.
Proto nezbývá, než začít o fenoménu českého historického tance psát. Pravidelně. Kriticky. Zodpovědně. Spoustu lidí nasrat. Ještě víc pobavit. A některým třeba i otevřít oči.
Mimo jiné i proto vznikl tenhle portál. Náš mladý a svěží kolektiv pro vás chystá sérii článků na pomezí teorie, kritiky, satiry a hospodské hádky. Těšte se. Bude to divoká jízda.
— Mikuláš Bryan
No jo, tak po tomhle abych v těch dámských zimních polyestrových punčocháčích brouzdal už jen kanálama, a ještě spolu s těma nasranejma. (Myslím tím stoky velkoměsta, nikoliv kanály televizní a jinak komunikační.)
Někdy minulý týden už jsem jeden comment submitnul, a ono pořád nic. No tak to zkusím s druhým. Jakože ono nic nového pod sluncem, že se věci nazývají lehce zavádějícími termíny. Zeptej se třeba v neděli faráře, jak je to s tou Epištolou sv. Pavla k židům. Asi ti řekne, že je to hezké čtení, akorát že:
1. To není epištola, ale traktát
2. To napsal Bůh ví kdo, ale apoštol Pavel těžko
3. To je určeno křesťanům a nikoli židům
Což ho ale neodradí od toho, aby příští neděli kázal na Epištolu sv. Pavla k židům.
Ví se to víc jak tisíc let, ale název jako „Anonymní traktát ke křeťanům“ se pořád ještě nějak neujal.
Takže těžko čekat, že se to podaří u šlehačky či u historických tanců.
Však jo. Ale hlavní je ten moment, že když se ho zeptáš, řekne ti to. A cílem není to změnit, setrvačnost jazyka je vážně obrovská a orwellovské ministerstvo propagandy nemáme. Nicméně vědět by se o tom mělo.
No právě a kdoví jestli: Sám od sebe to neřekne, ani když na to káže, jenom ve vyjímečných případech. Musíš se ptát a kdoví jestli to přizná. Musíš ho trochu přimáčknout a naznačit, že o tom také něco víš. Já jsem slyšel už nevímkolik kázání za mnoho let a zrovna tohle jsem se dověděl teprve před rokem.
Takže s „historickým tancem“ asi podobně: Musíš přijít na nějaké vystoupení, které se jako historický tanec prezentuje, a lehce tlačit na účinkující, vedoucí skupiny, choreografa, hudebníky atd. s blbou otázkou: No je to krásné představení, co tu ukazujete, ale OPRAVDU je to historický tanec, co to tady předvádíte?
U šlehačky je to možná jednodušší: Je to OPRAVDOVÁ šlehačka anebo jen TA VE SPREJI? No a pokud číšník odpoví, že jasně že opravdová a jasně že ve spreji, tak v tu chvíli víš, co jsi chtěl vědět.
Tak teď to ještě aplikovat na ten tanec, jak pokládat tu správnou otázku.
Každý článek tohoto autora, který jsem měl možnost číst na „českém šermu“, je jako vždy čtivý a zajímavý. Bohužel postrádám objektivitu a fakta. Zdá se mi, že jde vždy jen o vyjádření vlastního pocitu. Nevím kolik skupin “hysterického šermu” autor viděl v akci. Kolik soutěžních přehlídek a vystoupení navštívil?. Nebo jinak. Které představitele šermu má autor na mysli? Pokud se domnívá, že LH je vyšší stupeň historického šermu, tak se hrubě mýlí. Nepopiratelně LH skupiny dělají skvělou práci a je na nich vidět výrazný posun v oblečení, řemeslech etc… Ovšem šerm samotný nikam neposunuly. Kdyby by šerm o 15 až 20 let před historickým tancem, tak historický tanec snad ani neexistuje.
Tak to je značně omezený názor. Nevím ,kolik vystoupení měl možnost shlédnout pisatel tohoto článku, ale asi mnoho ne. Já se historickým tancem zabývám již několik let, ano, a právě pod již zmíněnou Prof. Dostálovou a myslím si, že to mohu objektivně posoudit. Ano, Prof. Dostálová nedělá rekonstrukce, ale tvoří choreografie na dobovou hudbu, takže by se dalo říci, že je novodobý mistr historického tance. Navíc je pravděpodobně jedna z prvních lidí, která se o danou problematiku zajímala, takže, pranýřuje někdo Wagnera?? Měla jsem možnost shlédnout i některé rekonstrukce paní Kröschlové a mohu říci, že to vypadá dost podobně. Takže, pořád to rámcově vypadá jako historický tanec na dobovou hudbu. Proto bych danou kritiku nesměřovala na Prof. Dostálovou. Svědčí to totiž o nedostatečné iformovanosti pisatele, když hází všechny taneční skupiny a jejich choreografy do jednoho pytle.
Carton: A to je právě to zmatení pojmů. Nikde netvrdím, že LH je vyšší stupeň historického šermu. Mám ale pocit (ano, je to jen pocit, statistiku jsem si neudělal), že většina lidí, co dělají LH začínala u něčeho, čemu se říkalo historický šerm, ať už to bylo cokoliv. A možná neposunuli šerm jako bojovou techniku, ale rozhodně výrazně zlepšily celkovou prezentaci historie v rámci toho, čemu se historický šerm mezi lidmi běžně říká, tedy nějaké mečování před lidma. Ač se často od vystupování distancují.
A ano, historický tanec snad ani neexistuje. Pokud je mi známo, a že se docela snažím si udržet přehled, jsou tady dohromady dvě skupiny, které vyvíjejí nějakou vlastní badatelskou činnost, pak tak šest až deset těch, co by rády dělaly něco opravdu historického, ale moc neumí rozlišovat, co je co, a dost častou berou věci od špatných učitelů, a pak velká skupina těch, kterým je to úplně, ale úplně jedno. Jména, data a místa možná dodám časem, aby to všechno nepůsobilo tak bohapustě dojmologicky. Je třeba mít na paměti, že tohle je spíš takový provokační úvod ke článkovému seriálu. Na fakta taky dojde. Doufám.
Co se mě týče, v tomhle historickém rybníčku se nebahním nijak závratně dlouho, bratru nějakých deset let. Viděl jsem ledacos. Co se přehlídek týčem párkrát jsem byl na Housáku, jinak spíš normální festivaly, slavnosti, rauty… jak už to tak bývá. Soutěž v historických tancích máme jedinou, byl jsem na všech ročnících. Nesoutěžní přehlídku, kterou organizuje Iris (nebo organizoval?) jsem viděl asi dvakrát nebo třikrát, na té poslední jsem se tak pobavil, že už jsem neměl sílu v tom pokračovat, navíc to má nešťastný termín už moc v sezóně. Tož tak.
Kychot: Tak to je v řiti, jestli i faráři takhle zatloukaj. Ach jo. Jinak to, co říkáš, je pravda, ale vůbec se mi to nelíbí. Je to, jako kdybych musel v potravinách deset minut řvát na vedoucího, než mi laskavě donese to složení nebaleného pečiva. Nebo to z něj mámit mazanou lstí. Takhle se přece nedá fungovat…
Štěpánka: Milá Štěpánko, autor tohoto článku je pobaven. Neví, kolik vystoupení historického tance viděl, snad pět set, snad kolem tisícovky? Rozhodně mu z nich jde hlava kolem. Každopádně věř, že dělá, co je v jeho silách.
Začněme od začátku: Prof. Dostálová není profesorka. Opravdu ne. To je poměrně vzácný titul, na který člověk musí být skutečně akademická kapacita a nebo mít dostatečnou politickou tlačenku. Už to, že se MgA. Dostálová sama takhle tituluje, by člověka mělo vést k tomu, aby se měl na pozoru.
Když jsem chodit k MgA. Dostálové já, tvrdila, že dělá historické tance. O tom, že by tvořila choreografie, tehdy nepadla ani zmínka. Po několika letech jsme se setkali znovu, tehdy na semináři, který byl přidružený k nějaké té přehlídce Irisu. Tehdy dělala i nějaké bránly podle Arbeaua, a to v duchu „vezmi muziku, vymysli si na ni, co chceš, a vydávej to za dobový tanec“. Zhruba v polovině jsme měli menší výměnu názorů, ježto prohlásila, že poklona se v renesanci dělá jedině levou nohou. Oponoval jsem, že minimálně ve dvou pramenech se zmiňuje poklona pravou, chvíli se vztekala a pak řekla, že to probereme po semináři, abychom nenarušovali výuku. Po semináři na mě společně se Sašou Valečkovou křičely, co že si to dovoluju, takhle podrývat autoritu lektora, který má tak bohaté zkušenosti, že se se mnou rozhodně nebudou bavit. Poslal jsem jí pak ještě velmi zdvořilý e-mail s citacemi inkriminovaných míst, na který mi nikdy neodpověděla. Od té doby si myslím svoje nejen o její fundovanosti, ale i o jejích pedagogických kvalitách. I přesto jsme ji loni pozvali na konferenci, ježto jsme gentlemani. A je svatá pravda, že na českou historicky-taneční scénu má značný vliv. Bohužel.
Novodobý mistr historického tance je hrozné slovní spojení. Můžeme říct třeba že je choreograf, který se věnuje tvorbě na dobovou hudbu. O jejích choreografických schopnostech ani v nejmenším nepochybuju. Tvoří věci líbivé, hezké na pohled, a dostatečně ověšené rolničkami a šátečky, aby při nich vypadal zajímavě i úplný taneční lempl. Což je bez debaty kumšt, ne každý to dokáže. Takže chápu, že je její práce tak populární.
Ostatně, kdyby se tomu říkalo scénický tanec a od začátku bylo všem jasné, o co jde, neřeknu proti tomu ani popel. Což mi připomíná tu komickou příhodu, kdy jsem se jedněch děvčat ptal, kdo že jim dělá choreografie a ony mi hrdě odpověděly, že to ony samy. A že teda mají i pár tanců od Dostálové. Ale že se na ně díval nějaký profesionální tanečník a ani on nebyl schopný poznat jejich tvorbu od těch originálních zaručeně historických tanců od Dostálové. Mno.
A jestli se tedy MgA. Dostálová po deseti letech konečně probrala a začala přiznávat, že dělá choreografie, halelůja, hosana! Věř, že nebýt našeho vytrvalého otravování, zřejmě by se to nikdy nestalo.
Eva Kröschlová v zásadě čisté rekonstrukce taky nedělá, i když to někdy tvrdí. Většina její práce jsou buď rekonstrukce razantně scénicky upravené, nebo vlastní tvorba v dobovém duchu. Nicméně i tak je to nebe a dudy, protože E. Kröschlová se alespoň snaží vycházet z nějakých pramenů. Zatímco MgA. Dostálová si do Čech z nějakého semináře přivezla tajuplný pytlík nevalně rekonstruovaných italských kroků konce šestnáctého století a vystačí si s ním od steřdověku po rokoko.
A Wagner, Wagner napsal děsně tlustou a poměrně chytrou knihu. Zanechal po sobě něco, na co se dá navazovat. Zatímco práce MgA. Dostálové se rozhodně jako východisko dalšího studia historického tance vzít nedá.
A obloukem zpátky: abys mohla objektivně posoudit její práci, musela bys mít přehled o práci ostatních a alespoň základní orientaci v tanečních pramenech.
Ještě si o tom povíme v dalších dílech, ano? Už takhle jsem se připravil o spoustu zábavného vyprávění. Čti napjatě dál a zatím dobrou noc…
To je ale dlouhej příspěvek, jůů. No a já k tomu dodám jenom to, že když jsem k MgA. Dostálové chodil já (a to byl rok asi tak 2003) tak taky nepadlo ani slovo o tom, že ty choreografie dělá sama – všechno to jakože měly být rekonstrukce. Totéž platí pro kurzy Mirka Smahy z té doby a tak dále…
Ale jo. Aspoň v tomhle se posouváme kupředu, hurá.
A asi by to chtělo aby tady vznikla nějaká rubrika O autorech, jinak je fakt že to vypadá, že si tu akorát honíme triko.
Ahoj Štěpánko,
Taky jsem svého času k Dostálové chodila (ve stejném roce jako David, myslím, že to bylo 2002 a ne 2003, ale to je fuk), ale asi jen půl roku, pak mi to přestalo vyhovovat a upřímě jsem i přestala její práci sledovat.
Píšeš, že u ní tancuješ několik let, tak se chci zeptat, jestli se to během té doby někam posunulo a jestli myslíš, že ti to po tolika letech ještě něco dává?
Dík za odpověď,
Lada
Ostatně, na oficiálních stránkách http://web.quick.cz/historicky.tanec/ není o nějakých choreografiích taky ani zmínka.
O autorech bychom asi měli zařadit pod sekci „o stránkách“.
Mikulasi, dovolim si s tebou nesouhlasit. Minimalne s temi dvaceti lety, co je podle tebe tanec pozadu oproti historickemu tanci,ale to muzeme probrat nekdy nad pivem. Spise nesouhlasim s timto:
„Proto nezbývá, než začít o fenoménu českého historického tance psát. Pravidelně. Kriticky. Zodpovědně. Spoustu lidí nasrat. Ještě víc pobavit. A některým třeba i otevřít oči.“
Ja si nemyslim, ze se historicky serm soupnul kvuli tomu, ze by nekdo nekoho kritizoval. Dle meho, nejdulezitejsim podnetem, bylo to, ze nekolik lidi ukazalo, ze to muze vypadat dobre a pozvali k sobe dalsi lidi. Jen tim, ze nekomu reknes, delate to blbe, tak se nikam nehnem.
Historicky serm ma oproti tanci jednu velkou vyhodu – bitvy. Akce kde se sermiri schazi, tak vicemene sami od sebe a organizator akce ma moznosti je nejak smerovat.
Myslim, ze ta pozitivni cesta je zpusob, kterym se historicky tanec muze hnout. Treba ta konference co jste delali na jare, byla tim spravnym zpusobem.
No, já nevím – podle mě minimálně co se týče kostýmů a vybavení, je ten rozdíl naprosto brutální. A v tomhle ohledu podle mě fakt nejvíc zapracovala ta krutá buzerace třeba ve sběrně keckařů na Českém šermu a jinde. A Wothanova (a jiných) trpělivost, se kterou pořád dokola vysvětlují různým hovádkům pořád to samé.
Jinak s tím, co píšeš o posunu v šermu samotném, bych i věřil. Jenže, velká otázka, jak to aplikovat na tanec?
A možná tu hraje i roli to, že šermířů je v absolutních číslech prostě mnohem víc, takže ta špíčka ledovce je prostě početnější. A většina z nich má o historii opravdu upřímný zájem, což mám pocit, že u tanečníků je spíš zřídkavý zjev.
A bitvy, jojo. Jak oba víme, co se historického tance týče, máme jednu soutěž, která skoro nikoho nezajímá. Přitom to je k setkání bezvadná příležitost. Moje pokusy o pravidelné společneské taneční večírky dopadly totálním fiaskem (na druhém vydání pět účastníků, to bylo fakt k pláči). A jinak nic moc, jeden Alla Danza ples a hotovo.
Přitom je tanec mnohem víc věc, která vybízí k tomu, aby se dělala společně. U nás to z ne zcela jasných důvodů úplně nefunguje. Jednak asi proto, že tu vlastně nikdo moc netancuje, všichni jenom předvádějí naučené choreografie. A zřejmě hraje roli i to, že v šermu se z principu musíš s někým oměřovat, takže když někdo šermuje opravdu funkčně, poznáš to tak, že tě může zabít.
Konference mi, ač jsem rád, že to vnímáš pozitivně, přišla letos dost marná. Jednak tam byl poměrně úzký okruh lidí (ne, že by jich bylo vysloveně málo), jednak polovina lidí bohapustě plácala. Snad se to letos povede líp.
Ahoj Lado,
já jsem začala chodit k paní profesorce v lednu 2003,(takže jsme se akorát minuly). Bylo to v době, kdy odešla většina těch už odučených tanečníků. Proto bohužel nemohu příliš dobře posoudit, jestli se to někam posunulo, protože znám akorát to „moje“ období .
Jestli máš na mysli, jestli paní profesorka ještě učí Sekáče( toho jste totiž myslím dělali), tak neučí, protože je to scénika, rovněž neučí baroko. Momentálně se věnuje pouze renesanci.
Ahoj Štěpánko, díky za odpověď a omlouvám se za delší odmlku. Píšeš, že Dostálka teď už neučí scéniku a baroko, ale věnuje se pouze renesanci. Můžu se ještě zeptat, jestli dělá spíš italskou renesanci nebo francouzskou nebo obojí, a které konkrétně tance teď děláte? A je možnost vás někde vidět vystupovat? Díky, L.
A ještě k Tvemu příspěvku – když jsem tehdy před brachu šesti sedmi lety přestala chodit k Dostálce, rozhodně bych se netitulovala odučený tanečník. To si koneckonců nepřipadám doposud… :)
[…] Historický? Tanec? […]
kritika je také dobrá cesta
vzpomeňme na Karla Havlíčka
bacha na Brixen