Stejně jako kdekoliv jinde, i v Bretani byl karban oblíbenou hospodskou a především námořnickou zábavou. Jednou z nejpodivnějších lokálně-folklórních her, které se také někdy přezdívá “bretonský poker”, je Aluette. Prastará zábava se středověkými kořeny charakteristická především spletitým systémem neverbálních signálů, kterými si spoluhráči snaží navzájem nenápadně naznačit, jaké karty mají na ruce.
Karty na Aluete se dají ve Francii celkem běžně koupit v obchodech s hrami, u nás se dají nejspíš jen objednat na internetu,vytrvalejší jedinci možná někde dokáží ulovit běžný balíček karet španělského typu, který ke hře naprosto stačí, jen klade o něc větší nároky na paměť hráčů.
Dnes si v rychlosti posvítíme na jednu velmi, velmi tradiční zábavu, která se dnes už provozuje jen jako folklórní rarita, ale s klidným srdcem ji můžeme považovat za prababičku i pradědečka všech házecích her s placatými věcmi. Na vlastní ruce jsme ozkoušeli, že to může být vskutku adrenalinové povyražení. Především pro okolostojící.
Jak vidíte vlevo, tentokrát není hlavním aktérem povyražení drobná kovová destička nebo litinové závažíčko. Za starých drsných časů, kdy muži ještě byli muži a ženy byli ještě taky tak trochu muži, se prostě hrálo s pořádnými šutry.
Ilustrační fotografii jsme si dovolili odcizit konfederaci Falsab, jejíž stránky věnované bretonské hravosti vřele doporučujeme všem zvídavým frankofonům.
Druhá část povídání o hrách s házením placiček. Tentokrát se jedná o zcela nejpopulárnější hru v krajích kolem Rennes, ještě dnes běžně natrefíte na zaujaté hráče (nejčastěji se houfují v parčíku před kostelem/divadlem Vieux St Etienne). Jak se dalším bádáním ukázalo, pro naše období konce devatenáctého století je hra bohužel příliš mladá, údajně se vznikla až když začalo být po světě příliš zaasfaltováno a zabetonováno. I tak ji ale nemůžeme pominout – jedná se o jednu ze vzácně živých ukázek lidového odkazu.
Bretonská hravost má mnoho podob. Kromě ryze praktických sportovních vyžití, jako je běh s pytlem brambor přes překážky, tu najdeme především hry, ve kterých se hází, v podstatě čímkoliv na cokoliv. Zatímco ve zbytku Francie se nejčastěji koulí, v Bretani jsou obzvlášť populární litinové (původně olověné) nebo kovové kulaté destičky. Postupně si povíme, co se s nimi nejčastěji vyvádí.
Druhá část povídání o hrách s házením placiček. Tentokrát se jedná o zcela nejpopulárnější hru v krajích kolem Rennes, ještě dnes běžně natrefíte na zaujaté hráče (nejčastěji se houfují v parčíku před kostelem/divadlem Vieux St Etienne). Jak se dalším bádáním ukázalo, pro naše období konce devatenáctého století je hra bohužel příliš mladá, údajně se vznikla až když začalo být po světě příliš zaasfaltováno a zabetonováno. I tak ji ale nemůžeme pominout – jedná se o jednu ze vzácně živých ukázek lidového odkazu.
Komentáře