To tedy pardon – vedoucí souboru Collegium Marianum a frenetická flétnistka Jana Semerádová ovládá též barokní tanec (barokní gestiku nevyjímaje).

Catany: Kdepak inspirace In Extremem. Tihle chlapíci staví na úderném punkovém textu i projevu, In Extremo je takový gothic metal, nebo jak se tomuhle žánru říká. Nicméně poguje se dobře na oboje O:)

A je až dojemné jak zarputile je občas některými českými historickými tanečníky hájena jako zcela echt gotik a originál. Je fakt, že těm mladším se nelze divit, protože choreografie sama má už svojí historickou hodnotu.

Proto si myslím, že nebude na škodu když v příštím díle Jak se dívat na starý tanec odtajním zdánlivou samozřejmost, totiž že i starý tanec by měl mít pramen a pokud nemá tak to, sorry, historický tanec prostě není.

A ono i když má tak je to stejně vachrlaté.

Když z toho vynechám tu část o placeném “čemkoli-na-scéně”, řekla bych, že u nás to začíná už tanečními, kde všeobecně získáváme pocit, že pohybovat se správným směrem vcelku stačí. A jako dívky: netáhneš-li svého partnera správným směrem, dozajista to naboříte do nejbližší zdi. A ono se to potom už jen veze. Skoro jako by pro muže byla ostuda tančit, skoro jako by ženy své tanečníky především vláčely po parketu. A když ty vláčené figuríny dojdou, nevadí, vystačíme si samy. To se potom opravdu těžko interpretují doby, kdy byl tanec hlavně báječnou příležitostí k opatrnému očuchání té bezva slečny odvedle.

Neseme si s sebou spoustu problémů daných nedávnou historií. Takže radši si na veřejnosti nebudeme moc vyskakovat. Co kdyby se to nahoře dozvěděli. Skoro bych řekla, že folklór je u nás dodnes podezřelé slovo, něco, co zavání oficiální propagandou. A navíc, já, jako Češka, moc folklóru, alespoň toho tanečního, nemám. Nějak nám nezbyl. V polovině cesty k napojení na náhradní bretonský zdroj sázím na Moraváky.

Obecný model je asi stejný jako všude: lidi to začnou dělat pro zábavu, pak se s tím někde vystupovat, pak se ukáže, že by jim za to mohl i někdo platit, a pak to jde od desíti k pěti. Čímž nechci říct, že je špatně platit lidem za výkony. Jen je mi trudno, když někdy inkasuje poměrně slušné honoráře (větší než v průměrném divadle herci za celovečerák) a přitom naprosto nerozumí tomu, co předvádí. Tady platí to, co už jsem psal o šermířích na http://www.ceskyserm.cz/NewsDetail-474

A Brooka doporučuju k přečtení celého. Moc dobré. A svěže napsané. A po čtyřiceti letech pořád aktuální.